Prorok

Aneb jak by mohlo vypadat moderní "Kmotr". To vězeňské prostředí je zde zachyceno dobře a část se žiletkou mě asi bude strašit ve snech. Provedení zabití žiletkou pak naprosto geniální a odporné. Hlavní herecký představitel mi sedl, i když je hajzl, má něco do sebe, co vás může přimět mu i fandit anebo alespoň doufat, že umře později než jiní. (18.08.2017)

Scénář: Thomas Bidegain, Jacques Audiard .. Nadčasové. Autentické. Audiardské. Toho roku (2009) nevzniklo ve Francii (resp. celé Evropě) nic lepšího. Místy jsem byl do tak skvělého vězeňského dramatu tak ponořen, že bych si rád vychutnal stopáž ještě delší. Tahar Rahim svým hereckým výkonem rozhodně potěšil. Zato Jacques Audiard mi do třetice jen potvrdil jak osobitým, nesmlouvavým, sugestivním, originálním a zvláště různorodým tvůrcem je. (10.01.2010)

Určitě, kdyby se příběh Proroka roztáhl do tří filmů, zcela jistojistě by šlo o francouzský ekvivalent Kmotra, jakéhosi jeho chudšího vzdáleného příbuzného. Hlavní hrdina má neokoukanou tvář a musím říci, že se mi jeho výkon tuze líbil. Určitě z něj vyroste velká francouzská hvězda. Samotný film je příliš dlouhý na to, aby udržel divákovu pozornost po celou dobu, protože v některých pasážích se příliš přeskakuje časem, příliš kecá o ničem nebo příliš málo děje. Přistoupil jsem však na předstíranou rozmáchlou ságu a nechal se unášet dějem - od vstupu do vězení přes první seznámení s těmi, co tu všechno řídí až po konečnou katarzi při opětovném získání zálohy. Samozřejmě Prorok řemeslně nedosahuje na vrcholnou Hollywoodskou "vězeňskou" tvorbu, on ji válcuje jinde. Atmosféra je neopakovatelná, prostředí francouzské věznice neokoukané a na její osazenstvo jsem nebyl z podobných filmů zvyklý, přeci jen souboj Italů s muslimy za zamčenými a zamřižovanými dveřmi není často k vidění. Překvapením je pro mě fakt, že film nezískal Oskara, ale uvidím, třeba Argentina vyplodila film ještě lepší. (30.09.2010)

Kmotrovská tématika je u diváků zřejmě velmi oblíbená, a zřejmě právě proto se o ní točí tolik filmů. Pokud se spojí s vězeňským prostředím, pak se cílem nemůže minout. Tím cílem je s největší pravděpodobností (podobně jako u katastrofických a jiných dobrodružných filmů) katarze (Frank Zappa: It can't happen here, I'm telling you my dear). "Někdo" dostává stále přes hubu, ale nakonec to dopracuje až na bose... Odbočka: nedávno jsem viděl Chabrolův film La Cérémonie (spíš Obřad než Slavnost), kde hlavní hrdinka také neuměla číst a psát (znak sociální deprivace). Zde se to Malik naučil mezi jinými "předměty" (hlavním předměty jsou zde ovšem: lstivost, vypočítavost, brutalita, zabíjení, a v těch prospěl s vyznamenáním) ... Takže jsem si z filmu přece jen něco vzal. Rozhodně to ale nebyl filmový zážitek. (20.06.2015)

Hlavné plusko filmu spočíva v jeho nadmernej uveriteľnosti. Nikto nie je prezentovaný ako vyslovený klaďas/záporák. Dobra a zlo sú dve spektrá, ktoré sa medzi sebou nesúrodo prelínajú a čas od času i spolupracujú. Ďalej v Prorokovi môžeme naraziť na širokú škálu prirodzene hrajúcich postáv, miestami naozaj "šťavnatú" syrovosť, ktorá najmä hluchým miestam filmu dokáže dodať tú správnu šťavu a bleskové znovanabehnutie pozornosti diváka. Skrátenie stopáže o pol hodinu by z Audiardovho diela pravdepodobne urobilo zatiaľ najlepší počin festivalu. Ešte však nepredbiehajme.. [MFF Cinematik 2011, PN] (13.09.2011)