Prorok

Žiaľ od sľubovanej väzenskej drámy to malo trochu ďalej, než bolo sľubované. Stopáž pridlhá a často som mal pocit, že do príbehu sa s pochopením vcíti oveľa viac rodený Francúz, než akýkoľvek cudzinec. Vlastne aj situácia dnešného francúzskeho národného povedomia pekne vykresľuje otázka na Malika, ktorý je jeho materinský jazyk, arabský alebo francúzsky, na čo sám s údivom hovorí, ja ani neviem, asi oba naraz... V porovnaní s filmami z podobného prostredia natočených v rovnakom čase (Cela 211, Vykúpenie z väzenia...) mi to príde len priemerné. (27.12.2015)

Říkám to pořád..... vězení formuje charaktery a zoceluje :o) Vynikající Tahar Rahim jako Malik El Djebena, 19 - ti letý mladík odsouzený k šesti letům vězení, hozený napospas tvrdé realitě každodeního vězeňského života, ale Malik je rozhodně chytřejší než by se na první pohled mohlo zdát a tak jsme svědky jeho postupného " růstu " a obratného manévrování mezi místníma skupinkama. Z vězení tak nakonec odchází zcela jiný Malik....... Parádní zážitek, nicméně na plné hodnocení to tentokráte u mě není. Snímku by neuškodilo mírné prostříhání a zkrácení stopáže tak o 25 minut, přesto si Audiardův snímek pozornost rozhodně zaslouží! (24.12.2009)

Hlavné plusko filmu spočíva v jeho nadmernej uveriteľnosti. Nikto nie je prezentovaný ako vyslovený klaďas/záporák. Dobra a zlo sú dve spektrá, ktoré sa medzi sebou nesúrodo prelínajú a čas od času i spolupracujú. Ďalej v Prorokovi môžeme naraziť na širokú škálu prirodzene hrajúcich postáv, miestami naozaj "šťavnatú" syrovosť, ktorá najmä hluchým miestam filmu dokáže dodať tú správnu šťavu a bleskové znovanabehnutie pozornosti diváka. Skrátenie stopáže o pol hodinu by z Audiardovho diela pravdepodobne urobilo zatiaľ najlepší počin festivalu. Ešte však nepredbiehajme.. [MFF Cinematik 2011, PN] (13.09.2011)

Pamatuju si, že jsem během projekce ve své mysli vyřešil spoustu záležitostí spjatých s dalšími dny, to jak mi pozornost po hodině a půl začala samovolně utíkat ze sálu. Metráž 150ti minut je v tomto případě zabijácká! Natolik záživný film zase nebyl, aby si mohl dovolit takovou délku. Hlavní myšlenky jsou vykreslovány až příliš podrobně, napřeskáčku, celé to vlastně připomíná jízdu z Brna do Prahy po vedlejších silnicích. Herci jsou si natolik podobní, že jsem v tom kvantu postav sotva rozeznal Malika, jako by byl herecký ansámbl z jednoho klanu. Nepatrnou výtku bych měl k práci s titulkama. V souvislosti s obšírným dějem, vyžadujícím extrémní pozornost, se po jisté době začaly smazávat rozdíly mezi původní řečí snímku a korsičtinou, kterou se Malik naučil ve vězení. Možná by stačilo pasáže mluvené korsicky vyznačit kurzívou, jelikož pokud si divák nevšimne jen nepatrného rozdílu v dialektu, mohou mu uniknout vcelku zásadní konverzace. Film je bezesporu zajímavý. Jsem zvědav, jestli se v březnu objeví na udílení Oscarů v nominaci Nejlepší cizojazyčný film. Kritiky je hodnocen dobře, i zde má dost procent. Tak nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu...:-) Krom jiného by mě zajímalo třeba to, proč se vlastně Prorok jmenuje Prorok? To vážně kvůli té jedné srnce, kterou Malik zahlédl ve vidinách? Ne snad, že by byl název určující pro konečné hodnocení, avšak je pravdou, že v tomto případě mate diváky, kteří předem podrobně netuší, oč půjde. (30.12.2009)

Prorok ze začátku připomene jiný francouzský majstrštyk, a to Mezi zdmi. Nesmlouvavá realita vězeňského prostředí je zachycena s neuvěřitelnou autenticitou. Snad i proto nás Audiard protáhne kdejakou vězeňskou rutinou. Až když se zdá, že Prorok bude především ostrou sociální kritikou vězeňské instituce, kde člověk nemá na vybranou, tak tvůrci nerušeně přehodí výhybku a nabídnou to nejlepší ze Scorseseho. Je fascinující, jak prolnutí obou světů působí klidně a harmonicky. Sám jsem si to uvědomil až při závěrečných titulcích. Prorok sedí současně na dvou židlích a v tom tkví jeho síla. Problém však nastává až v samotných antihrdinech, ale to už je u gangsterských filmů koloritem. Ani zde bychom nezavadili o aspoň jednu kladnou postavu, která by mě dokázala vtáhnout do děje. Vesměs jsou to prospěcháři, násilníci, práskači a muklové, tak jak si je dokážeme představit. Svět bez bílé a černé, v kterém však tmavé odstíny převládají (a už vůbec tady nejde o rasu či náboženství). Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že film otevřeně straní bílé francouzské většině. Ale to už jsou pramalé vady na kráse. (02.03.2010)