Samson and Delilah
Samson and Delilah
Režie:
Warwick ThorntonScénář:
Warwick ThorntonKamera:
Warwick ThorntonHrají:
Rowan McNamara, Marissa Gibson, Mitjili Napanangka Gibson, Noreen Robertson Nampijinpa, Audrey Martin, Scott Thornton, Jessica SandersonObsahy(1)
Samson a Dalila žijí v komunitě původních obyvatel Austrálie v Bohem zapomenutém kraji uprostřed pouště, kde je každý den stejný jako ten předchozí, vše se cyklicky opakuje a zůstává neměnné a nezdá se, že by to někomu vadilo. Samsonovi je patnáct, rád loví, čichá lepidlo a benzin a také miluje hudbu. Dobrosrdečná Dalila žije s babičkou, která jednoho dne zemře. Rodina si myslí, že je to Dalilina vina, a dívku potrestá. Pak Dalila potkává Samsona a rodí se velká láska. City zůstávají nevyřčené, jelikož slova nejsou tím hlavním prostředkem, jímž spolu Aboriginálové komunikují. Samson a Dalila se vydávají do města, ale jelikož nemají žádné peníze, živoří spolu pod mostem. Začínají s drobnými krádežemi a z Dalily se pomalu stává jiný člověk. Mladí lidé zjišťují, že život mimo jejich komunitu může být velice krutý. Ve filmu s úchvatnou kamerou a působivým soundtrackem excelují neherci Rowan McNamara a Marissa Gibsonová. Režisér Warwick Thornton, který sám má aboriginálské kořeny, si za tento nádherný netradiční milostný příběh odnesl z festivalu v Cannes prestižní Zlatou kameru, cenu za nejlepší debut udělovanou napříč všemi sekcemi. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (35)
Neutěšený život aboriginců, kdysi svobodných lidí degradováných na společenskou spodinu. Nejde ale o žádný traktát o lidských právech, příběh je podán zcela bez emocí, syrově, až asepticky. Nekonvenční, mlčenlivé road movie o lidech, kteří už nejsou schopni cítit ani beznaděj. ()
Moc se toho nenamluví, ale mně se při tom rojily v hlavě mnohé otázky. Tak třeba jak se to má s módou etnického umění, když obraz stojí desítky tisíc dolarů, je-li namalován v buši, a je bezcenný, je-li toutéž umělkyní vytvořen pod mostem. Generální otázka zní, zdali je vůbec nějak možné odvrátit nebo zmírnit katastrofu, když se střetne moderní civilizace s kulturou doby kamenné. Pokud vím, Austrálie sype do aboriginů fondy a běžní Australané vnímají věc vesměs jako beznadějnou. Tento film jako by to potvrzoval. --- Stojí za povšimnutí, že žádná duševní pustina není tak bezduchá a pustá, aby se v ní úspěšně neujala pop-music. ()
Celovečerní debut Australana Warwicka Thortona je důkazem, že sociální drama z chudých oblastí nemusí být strohé, chladné a nekonečně nudné. Realisticky tragická romance režiséra, který sám sebe označil za beznadějného romantika, se může pochlubit geniální kamerou a především naprosto nepřekonatelnou prací se zvukem a hudbou. Jeden z nejosobitějších filmů roku. "At one of the screenings, an old man – and we’re talking old as in 50, because we don’t live very long anymore – he came up to me with tears in his eyes. He said ‘that’s my story, that’s what happened to me.’ He said ‘I was a sniffer, a petrol sniffer, and I went to town and got in a lot of trouble and then I had to go right out bush to my country to get my soul strong and my head straight.’" ()
ocenenia : MFF Cannes 2009 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) ()
Další příjemné překvapení Karlových Varů. Drsný příběh s několika silnými momenty by možná zasloužil o něco výraznější konec, ale síla tohoto filmu je především v pozorování vtzahu hlavních hrdninů. Ano, láska se dá skutečně vyjádřit i beze slov. A navíc ta kapela je úžasná. ()
Není potřeba slov, abyste vyjádřili své city. Obzvlášť, když fetujete benzín. ()
Minimalistické romantické drama z prostředí australských aboridžinů. Ve filmu se skoro nemluví. Vizuálně je to perfektní. Pěkný vývoj postav. Náročný minimalistický vizuální film. ()
Blankytně čistý a citlivý příběh. Zatoužila jsem při něm tvořit domorodé umění. Zastyděla jsem se nad panoptikem, jež my blahobytní tvoříme. Oživil se obraz toho, do jakého vyloučení vehnala děti Slunce noha bílého člověka. Vzbudil se obraz toho, jak bílý muž přichází... nepozván, převrací vzhůru nohama a lhostejně opouští... všechna ta místa, ghetta, rezervace, zoo... a bez svědomí a soucitu páchá bílé násilí na pestrobarevné vlajce Země. Nevysvětlitelným kouzlem filmu je, že do světa deky místo střechy, vůně lepidla místo kakaa, klokanů místo konzervy a porce nudlí místo sobectví vnáší stojednaminutový pocit klidného odevzdání a míru. A to je řeč jen o příběhu, jenž jako rosa skví se na okvětních lístcích sakury a leknínu. ()
Ako uspávací prostriedok je to vynikajúce. Keď sa preberiete a chcete to dopozerať, doporučujem ff. V skrátenej verzii by to bolo stráviteľnejšie. . ()
Prostý verbální komunikace předestírá Warwick Thornton své melodrama točící se ve smyčkách. Bravurní způsob, jak vybízet diváka k hloubání, ať už nad aktéry, či životem samotným. Přitom do biblických předobrazů, se kterými se srovnání okamžitě nabízí, mají jak mlčenlivý feťáček Samson, tak nebojácná Dalila daleko. ()
moc nechapu nektere z mistnich komentaru ... film me naprosto dostal, hlavni hrdinove jsou zoufali, protoze ziji v prostredi, ktere jim moc jinych moznosti neposkytuje, navic jsou pubertaci a snazi se rebelovat, snazi se odtamtud utect a situace se stane jeste zoufalejsi .. fakt jsem se obcas stydel za prislusnost k te "jedine spravne" civilizaci, ktera postupne valcuje vsechny puvodni narody a dela z nich trosky na pokraji spolecnosti ... hodnotit je nasimi meritky je jen znamkou nasi vlastni hlouposti ()
Autorský film (kamera, scénář, režie Thornton Warwick) s podmanivou kamerou, minimem dialogů (diegetický důvod je naznačen až v druhé půli filmu), etnograficko-sociálněkritickou linkou a charismatickou hereckou dvojicí. Základ iniciační schéma: každodennost domova - vyčlenění ze světa dětství - iniciační rituály - návrat do světa dospělých (těch svých, byť vlastní cestou - svět těch druhých je cizí, lhostejný, nepřátelský a asimilace bez ztrát klíčových hodnot spjatých s chápáním vlastní identity a představou o životě je nemožná). ()
Tiše film plynul, nevnucoval se a postupně mne vtahoval do děje. Jen tak beze slov, někde na australském venkově. Starala se o svojí babičku, ale v očích stařen zavinila její smrt. On měl každý den stejný... no příběh jsme viděli. Velmi niterný film, s podmanivou hudbou vypráví o trpělovosti v utrpení, o víře v naději, že má smysl jít a bojovat o dobro, že v podstatě chceme-li něčeho dosáhnout, musí to bolet, je třeba se nevzdávat a být vděčný za každý třeba jenom maličký posun k cíli. Víc takových filmů v lepším vysílacím čase. ()
Ten film je prostě úplně jiný a, aspoň v mém případě, byť minimalistický tak až nepříjemně působivý a dlouho ve mně dozníval ten hrozný pocit beznaděje a bezvýchodnosti. Označit jej za romantický považuji za relativně odvážné - romance to je, ale pokud přemítám nad svými dětmi, asi bych jim tuhle životní romantiku všemi dostupnými prostředky ráda odepřela. To se ovšem netýká kamery - už jen kvůli ní shlédnutí filmu nemůže být ztrátou času. ()
Scénář k filmu měl asi 15 stran. A jestli byli herci placeni od dialogů, skončili na podpoře. Samson řekne za celý film pouze SSSssamson (když zrovna vytáhne rypák z plechovky s benzínem) a Dalila asi dvě holé věty. Pak někam jedou a zase se vrátí. Mezitím jen holá beznaděj. Tak to je všechno přátelé, můžete jít domů. Pokud se cestou nepověsíte, přečkali jste tuto depresárnu bez následků na psychice- distributor gratuluje. ()