Anděl u moře

Jeden z nejděsivějších snímků co znám. Noční můra, jak ostatně pojmenoval i sám režisér. Film, který není snadné pochopit. Tak jako se dá těžko pochopit trýzeň způsobená psychickou nemocí, kterou zažívá nejen nemocný otec, ale právě i jeho malý syn. Nepochopitelné jednání. Věci, které se dějí, ale nikdy by neměly. Slabost otce a síla syna, jeho lásky. Krutý film jako život sám – na povrchu tak trochu nuda, neznámý konec, ale snad i naděje!? (15.03.2014)

Další alternativní film letošního Festivalu v Karlových Varech. A pro mě zase zklamání, protože pod oním "tajemstvím" a jeho následky jsem si představila cosi víc než nekonečné sekvence, kde Louis sedí na citroníku. A konec jsem bohužel jaksi vůbec nepobrala. Vidíte kluka v koupelně, pak kluka ve vodě, kluka v autě. Když se u nás doma začaly vést diskuse ve stylu: "Na vodě s ním byl otec, takže že by to byla metafora k tomu, že v koupelně ho našla matka?" jen to podtrhuje to, že nám z belgického Un ange à la mer asi definitivně přeskočilo. [44. MFF KV 2009] Dodatek 18. července 2009: Člověk se vrátí z dovolené a zjistí, že "tohle" vyhrálo letos soutežní sekci. Nechápu. Víc jak polovina toho, co se letos ve Varech dalo vidět, byla na mnohem vyšší úrovni. (09.07.2009)

Anděl u moře aneb co dělat, aby se dítě zbláznilo, nebo aby z něj vyrostl psychopat. Tak nějak by zněl název filmu podle mého. Jinak film se mi zdál takový nějaký plochý, sledoval jednoduchou linii, ale tak odříznutě od čehokoli okolo, že se film ztrácel sám v sobě a při tom v ničem. Moc se mi ale líbil výkon mladého herce, jenž ztvárnil postavu pomalu se měnícího syna. Věřila jsem mu každý pohled, každé nadzvednutí obočí. Celkem fajný film, ale Křišťálový glóbus mne překvapil. (09.07.2009)

Abych řekla pravdu, tak jsem hodně tápala. Například jsem vůbec nepochopila, co se děje s otcem, ale pokud to byla tak silná deprese jak jsem měla možnost vidět, tak nechápu, proč by se neměl léčit. Reakci syna jsem zase naopak naprosto chápala a možná je to i taková morální facka pro ty, kdo to prožívají, že jejich stav a mluva může mít velký dopad na některé jednotlivce, nota bene dítě, které vůbec nevědělo, která bije. Jinak mám dost rozporuplné pocity, protože mě spoustu věcí míjelo, zdálo zbytečných, ani ryba ani rak a to mám filmy s psychologicky šmrncnuté moc ráda. Vůbec jsem nevěděla jak to mám hodnotit. Ale ten klučina byl moc prima kluk a hrál to moc hezky. (06.09.2016)

Na filmových festivalech často nacházejí místo i snímky, které nejsou nijak objevné a spíše než aby se pokoušely přinést něco nového, vychytrale si vypůjčují náměty či postupy od jiných vysoce ceněných snímků. Podobně je to i s Andělem u moře. Témata, kterými se zabývá (jako je například funkce rodiny v současném světě, zodpovědnost jednotlivce vůči ostatním, život jako vězení a tak dále) mají velké humanistické ambice. O to horší však je, že z filmu si neodneseme vlastně nic, protože tyto otázky byli již tolikrát v umění formovány, že se z nich stalo tak trochu prázdné klišé „vysokého umění“. Velké téma samozřejmě ještě dobrý film netvoří a právě Anděl u moře nemá co jiného nabídnout. Stylizace upadá často do lacině efektivních obrazů balancující na hranici kýče. (09.07.2009)