Anděl u moře

Olivier Gourmet jako slabošský hajzl hraje zrůdnou hru se svým mladším synem. Herecký výkon mladého Martina Nissena je bohužel jediným pozitivem tohoto filmu. Nejdříve jsem přál filmovému otci nějakou hnusnou smrt, pak jsem si začal říkat, že by konečně měl kterýkoliv!!! z ústřední dvojice chcípnout, protože pak bude zákonitě konec filmu. Jestli mě sem chtěl režisér dostat, tak mu gratuluji. (21.07.2015)

Ačkoli chápu, že se podobné problémy v Belgii či Francii můžou vyskytovat (stejně jako časem i u nás), jejich podání ve filmu poukazuje spíše na jejich absurdnost a budí spíše než porozumění opovržení. Stejně tak mi chybí i porozumění pro volbu karlovarské poroty udělit tomuto filmu Křišťálový glóbus, ačkoli v soutěži byly výrazně lepší snímky (namátkou Glińského Świnki). Ale možná to bylo tím, že předsedkyně poroty, francouzská producentka Claudie Ossard, u něj jako u jediného nemusela číst titulky... (11.07.2009)

Jeden z nejděsivějších snímků co znám. Noční můra, jak ostatně pojmenoval i sám režisér. Film, který není snadné pochopit. Tak jako se dá těžko pochopit trýzeň způsobená psychickou nemocí, kterou zažívá nejen nemocný otec, ale právě i jeho malý syn. Nepochopitelné jednání. Věci, které se dějí, ale nikdy by neměly. Slabost otce a síla syna, jeho lásky. Krutý film jako život sám – na povrchu tak trochu nuda, neznámý konec, ale snad i naděje!? (15.03.2014)

Louis žije běžným životem dospívajícího hocha až do chvíle, kdy se dozví strašné tajemství. Pak se začíná všechno měnit. Vazbou, která (milovaného) syna poutá s (milovaným) otcem se začnou přenášet psychické poruchy. Začíná to nevinně a témě nepozorovaně, koktáním a neposloucháním, a končí sebevražednou obsesí. Pro otce je to všem výtečná terapie, zbavuje se tak depresivního přetlaku (viz výtečné "dvorní scény" s kočkou a sprchováním hadicí - otec, přesto že je vyprovokoval, dělá "já nic já muzikant", zatímco Louis se rodině - bratr a matka - stále více odcizuje) a svou plánovanou sebevraždu (ono tajemství) může dále odkládat, až se mu podaří i ji na něj přenést... Frédéric Dumont (scénář, režie) rezignuje na anamnézy, diagnózy, či jné vědecké lékařské postupy, protože si je vědom, do jaké míry se mohou mýlit. Proto také jeho film není dokumentární, vědecký či jinak "pravdivý". Je to film "intuitivní", v němž se mísí logika s mystikou tak, jako je to ve skutečném životě. Chapeau bas!... Pozn. 1: Dalším motivem, který se opět zdvojeně (redundantně) ve filmu vyskytuje, je symbol kočky (chytání do sklopné pasti a hon na kočky autem). Kočka je symbolem pekla/zla. Zabití kočky znamená většinou potvrzení paktu se zlem (např. iniciační rituál utopení kočky v knize Elfride Jelínek: Vyvrhelové (2010, Die Ausgesperrten, 1980). Na druhé straně může ale znamenat potření zla (dříve se v některých částech Francie pokládala živá kočka pod poslední snop obilí, který potom vymlátili - a kočku umlátili). Sám si pamatuji (mohl jsem mít 4 roky), že jsem hodil kočku na kamna. D.H. Lawrence ve své knize "Duha" o kočce poznamenává: "A cat could lie perfectly peacefully on the hearthrug whilst its master or mistress writhed in agony a yard away - Kočka dokáže ležet zcela nevzrušeně před krbem, zatímco její pán an paní se svíjejí ve smrtelných mukách kousek od ní." Pozn. 2: Při čtení dalších komentářů mě napadla podobnost výroků "tomu nerozumím" a "nemám čas", které jsou stále frekventovanější a ve své podstatě znamenají: "nechci se zabývat či nechci vstoupit do styku"; s věcí (které je domněle třeba rozumět) a osobou (na níž je domněle třeba mít čas). V podstatě to jsou už první náznaky... Pozn.: Poo druhém shlédnutí jsem jen chtěl přidat pátou hvězdu, ale přidávat už jaksi není co. Škoda jen, že tak objevný film se shledal s tak malým zájmem. (15.02.2019)

Bavilo mě to, hlavně taková ta nedořečenost, kdy divák neví proč, co a jak a film nutí diváka si domýšlet nejrůznější teorie. Dále bych pochválil slušnou hudbu a výtečného Oliviera Gourmeta, který se na tu roli svým podivným ksichtem hodil jako ulitý. Co však film hodně shazovalo dolů, byly ty neskutečně klišovité a trapné metafory-potápějící se syn s harpunou, pobíhající andílek-to si fakt rejža mohl odpustit. A ne, není to pokračování Anděla na horách po 50ti letech :). (22.11.2011)