Režie:
Miloš BobekScénář:
Petr JanišKamera:
František ProcházkaHudba:
Pavel HrubešHrají:
Viktor Preiss, Jiří Schmitzer, Hana Maciuchová, Martin Preiss, Lenka Slezarová-Nesnídalová, Linda Rybová, Simona Stašová, David Vejražka, Rostislav StepanekObsahy(1)
Příběh královských dvojčat a jejich rozdílných povah... Já – anebo ty…? Je šťastný ten, kdo myslí především na sebe? Nebo štěstí poznáme v pomoci druhým? Dokážeme myslet i na ty, které nemáme přímo na očích? Otázky tolik blízké dnešní uspěchané době… Odpovědi na ně se snaží nalézt pohádka Petra Janiše o královských dvojčatech – Amélii a Janovi. Princ Jan (M. Preiss) je obdařený kouzelnou mocí, splní se mu jakékoliv přání. Nad tím, aby to byla přání moudrá, bdí jeho sestra, princezna Amélie (L. Slezarová). Zdá se, že nic nemůže ohrozit štěstí královské rodiny a celé země, když do jejich, zatím tak jasného a bezproblémového života, vstoupí králův bratr (J. Schmitzer). Královské rodiče si v pohádce zahráli Hana Maciuchová a Viktor Preiss. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Když pominu fakt, že mi tohle dílko příliš pohádkově nevyznělo, a trochu nelogický, překotný koncový zlom, jde o film plný zajímavých nápadů a myšlenek. Ale pohádku si představuju jinak. Nevím, co by si z tohohle dílka odneslo malé dítě. Nejspíš jen strach a zmatení myšlenek, které nemůže nezkažená, nezkušená dětská duše pochopit. Proto POHÁDKU o splněných přáních nemůžu hodnotit výš, navzdory skvělému Schmitzerovi. ()
Příběh o tom, že to, co vede naše kroky jsme nakonec vždy jen my sami, i když jsme někdy zavaleni okolnostmi a nutností volby mezi špatným a ještě horším. Lidé jsou totiž často strůjcem osudu těch druhých. I pak je ale volba naší volbou. Královský pár ve všech ohledech převyšuje své potomstvo, dívka zakletá do květiny má patologickou potřebu tančit, osmnáctiletý princ objeví osobní zájméno "ty". (Dialog prince a jeho strýce; "Jaké je nejkrásnější slovo?" "Já, já, já." "Znám krásnější. Ty, ty, Ty." "Ale to jsem zase já." se doufám nebude ve své trapnosti už nikdy nikde opakovat, takhle by to hoši nešlo, tytyty.) A ztělesnění zlých emocí má trendy rudou rtěnku. Nepodceňovala bych dětského diváka, i když ten užvaněný strážný anděl na konci, kterého nevidíme, je trochu silné kakao (předpokládám, že děti kafe nepijí ani u nedělní pohádky). ()
Setkání dvou bratrů kteří se neviděli dlouhých 20 let nedopadne podle jejich představ což je dáno také jejich povahovou rozdílností i postavením. Jeden je moudrým vladařem a druhý je bezcitným a záhadným mužem, který nenaplnil tak docela svoje ambice a působí temně až démonicky, mnoho se o něm neví¨a hlavně nepřijel s dobrými úmysly. Král má dvojčata z nichž princ je obdařený kouzelnou mocí a splní se mu jakékoliv přání na které jen pomyslí. Oproti němu na princezně nic tak zajímavého nebylo, akorát dělala ze sebe přemoudřelou. Zlý bratr však chce štěstí královské rodiny zničit do poslední nitky a začne tím, že chce ovládnout důvěřivého králova syna. Nikdo netuší, že jeho nenávist a zloba je pod vlivem kletby. Pohádka to není zrovna chytlavě natočená, ale nemá námět úplně k zahození, občas z ní vystupuje zmatenost a neujasněnost a nepodařilo se to tak docela korigovat. Například nebylo příliš jasné co dva bratry rozdělilo na takovou dlouhou dobu a v jakém příbuzenském vztahu k němu byl jeho chráněnec.Pokud to tam bylo objasněno, tak mně to asi uniklo. Střídavé studiové interiéry s přírodními exteriéry dávají pohádce šanci oprostit se od běžného standardního televizního zpracování, ale nebýt zkušených herců jako je výborně démonicky záporný Schmitzer, dobrotivý král Preiss nebo starostlivá královna Maciuchová, nebylo by to dívatelné, zvláště kvůli herectví mladých představitelů. Raritou je, že syna a otce si tady zahrála skutečná příbuzenská dvojice herců Preissových, ten mladší z nich však z hereckého hlediska nic zajímavého nepředvedl. Televizní film s pohádkovými motivy přes svůj zajímavý námět nenabídnul nic extra, ale pokud nejsou vysoké nároky, je to akceptovatelné i přes svoji slabou až blbou režii. Pro dětskou psychiku tahle pohádka rozhodně není moc dobrá volba. 40% ()
Přišlo mi to hodně zmatené a některé scény zbytečně dlouhé a protahované. Ale osvětlovači a kostymérky se vskutku asi vyřádili. Vlastně se mi tam herecky líbila jen Lenka Slezarová a neotřelý Schmitzerův image. ()
"Život je, chlapče, jeden velký strach.." ()
"Lidé jsou často strůjci osudů těch druhých." "Nejkrásnější přání bývají poslem srdce." ()
Nebýt stylingu pana Schmitzera, musel bych dát odpad. Zoufalé herecké výkony, splácaný děj a unylá atmosféra. Hodně špatný počin... ()
Ošklivé masky, nepěkné interiéry, exteriéry pouze v lese a ve dvou hercích, tupě odříkávané texty a uplandaný děj. Tahle pohádka se dětem nemůže líbit. ()
Exteriérová pohádka. A pěkně brutální. Tohle je fakt masakr. Pro děti naprosto nepochopitelná a neuchopitelná pohádka, zato dospělý si užije skvělého Schmitzera jako zlého, ale zároveň také výrazně pravdivého strýčka Ralpha. Spousta scén je fakt divná, střihač se tu vyřádil, scénárista si zase občas z diváka udělal šprýmy, když nechal mladého krále jednat jako totální jelito. Ano, rozhodně to stálo za viděnou, ale jedenkrát bohatě stačilo. ()
"Mela jsi pravdu. Nejlepsi prani se nerodi v hlave, ale v srdci." ()
Zlákalo mě zajímavé obsazení, ale krom Jirky Schmitzera jako by tam nikdo nebyl. Navíc když je princ takové nesympatické nic... Škoda mluvit. ()
No, sice se kostymér(ka) celkem vyřádil(a), ale jinak to byl hodně otřes. Tak knižní dialogy, občas tak ochotnicky přednášené..to ani Schmitzer nemohl zachránit. ()
Jedno nedělní odpoledne u rodičů připomnělo mi několik smutných skutečností. Tu tendenci ke vzniku nekvalitních studiových pohádek v osmdesátých a devadesátých letech, na kterých není možné najít nic, co by lahodilo oku či uchu. Pominu formální stránku těchto děl, k smíchu a k pláči jsou tu především nevkusně řešené scény z polystyrenu, svíčkové aranžmá a vedle tohoto padají zde jakékoliv aury jindy možná schopných herců. ()
Kraviny do kravína. ()
Moc hezká pohádka. ()
Dost ponuré, jen fialka Tya (Linda Rybová) zářila, výrazná rtěnka a tak ()
Pohádku pro děti si přestavuju jinak. ()
Nevím, komu tahle "pohádka" je vlastně určená: dítě z ní nepochopí asi nic a dospělého znudí k smrti. Navíc jde o klasickou studiovku s tragickými mladými herci (obyvlášť princezna je jak psí čumák), snad jen Schmitzer to aspoň trochu zachránil... ()
Z pohádky mi zůstanou v paměti pouze dvě věci. Martin Preiss a jeho vlasy a Jiří Schmitzer v neobvyklé herecké úloze. Celkově je ale pohádka temná s nezáživnými kulisami. Navíc je podle mého názoru opravdu moc dlouhá. ()