Kawasakiho růže

Hodně zajímavý a originální námět si pro nás Hřebejk připravil. Konečně se opět na chvíli odtrhl od komedií a natočil opravdu zajímavý film, který mě po historické části příliš nic neřekne, protože jsem v té době nežil a nemohl zažít nenávist vůči komunistickejm sráčům nebo zběhlíkům, ale na druhou stranu mu nádherně ukázal mysl obou stran. A to za to určitě stojí. Hodně tomu dopomáhají i samotné dialogy. Ze začátku to na nich sice příliš vidět není, ale od půlky filmu, kdy se film začne odehrávat i jinde než v Česku, to bude mít spád. Krom toho jsem byl i rád, že jako divák českého filmu jsem měl tu čest navštívit i jinou zem, než tu naši. Podstatný je ale stejně příběh, který je jasně daný a dost možná první vlašťovkou dalších příběhů, které se budou zaobírat podobnou tématikou do budoucna. Bůhví. Každopádně je to pro mě pořád lepší vysvětlení totalitního režimu, než když se ptám od mládí táty zdali by mi řek, kdo u nás v ulici byl komunistická špína. Odpověď jsem nikdy nedostal, protože nevěděl nebo se o tom nechtěl bavit. Já ale odpověď znát chtěl, chtěl jsem vědět, jak se ten člověk dneska má, co dělá, zdali uvažuje stejně jako tenkrát. Tady jsem konečně tu odpověď dostal. Sice ne přímo, ale částečně určitě. (08.06.2010)

Současné české filmy mají se mnou problém. Když už mě neiritují mají jen velmi málo co nabídnout. Problém s Hřebejkovým/Jarchovského posledním filmem mám ale trochu jinde. Co chce vlastně říci? Že nikdo nejsme bez viny, že systém stojí za osobními tragédiemi a zároveň je osobním selháním vytvářen, hledá omluvu či obvinění pro jedno i druhé, že všechno má svůj rub a líc, cosme si tosme si? V tom případě se ptám: k čemu taková výpověď, ze které si každý může vybrat dle libosti, vlastně je? Respektive kde je hranice mezi možnostmi interpretace a absencí jasného tvůrčího názoru? V nějaké naše "Životy těch druhých" je asi zatím zbytečné doufat. (20.03.2010)

Ejhle... Hřebejk si dal menší pauzu, Jarchovský se aspoň částečně oprostil od pro něj typického dušení obyčejných Čecháčků a najednou máme na stole nejen nejvýraznější a nejhodnotnější film roku, ale i film, který se dá považovat za zdatného konkurenta peckám á la Duel Frost/Nixon. Jen škoda kostrbatého, bídně napsaného úvodu a špatně obsazeného Mikulčíka, jakmile se přejde k lidským popelníkům, disidentským ohlédnutím a bachařským zpovědím, má Kawasakiho růže nejen technickou (kamera hollywoodských parametrů), nýbrž i hereckou a emocionální převahu nad vším, co tu vzniklo za hodně dlouhou dobu. (16.01.2010)

V první půli, kde se řeší rodinné vztahy, mindráky, nevěra a vážné onemocnění, film díky nadhledu, velmi slušnému hereckému obsazení a Hřebejkově režijní profesionalitě funguje velmi dobře a i přes určitou absurditu viděného je to tak říkajíc ze života. Ve druhé půli, v podstatě od momentu, kdy se děj přehoupne do Švédska a začnou se řešit problémy s hrdinovým selháním při kontaktu s STB, začne celý projekt nějak zadrhávat. Takhle totiž vypadá vyrovnávání s naší minulostí v představách našich intelektuálů, nikoliv v reálném životě, a to nejen u nás, ale i kdekoliv jinde ve světě. Německý nebo japonský hospodářský zázrak budovali často bývalí váleční zločinci, esesáci a příslušníci NSDAP a luxus kritického hodnocení minulosti své vlasti si mohla dovolit až následující generace, která v tom nebyla osobně namočená. A v drtivé většině případů nedošlo ani k takovému vyrovnání jako v Německu. V Sovětském svazu bylo za deset milionů mrtvých postaveno před soud pět mužů, a to ještě v rámci mocenského boje v politbyru. Věřím tomu, že ve velmi individuálních a řídkých případech se nějaký fízl nebo donašeč své oběti omluvil, ovšem v soukromí. Takový sebemrskačský postup, jaký zvolil Hřebejkův hrdina, je daleko hloupější než snaha násilného pedofila očistit své svědomí na kongresu zasloužilých matek. Zápletka je vykonstruovaná, některé scény a dialogy zavání patosem a nebýt profesionality Martina Huby, dopadl by výsledek i hůř. Celkový dojem: 70 %. (21.03.2010)

I tváří v tvář zlu má člověk volbu. Není nevyhnutelné žít jako slaboch…. Láska prý hory přenáší…. přenese několik lidí přes práskačský svazky? Zajímavá filmařina – něco jiného snad nikdo nečekal. Síla dialogů a monologů o lidech a morálce let minulých má posloužit jako memento proti ztrátě kolektivní paměti. Je to téma ze života. ALE….kdo za pár let pochopí, proč člověk mohl udělat takovou věc? Co budou příští generace vědět o slabosti? A jak my dneska poznáme, kdo je a kdo není svině? Hřebejk a Jarchovský se nebojí o minulosti mluvit. Což je dobře. Spíš jde o to, jestli má pro vás cenu tohle poslouchat. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Máte za zeťáka debila. 2.) Chci se naučit vést výslech. 3.) Nevím, z čeho se dělá ,,sobeckej“ guláš. 4.) Kámoši v Bartolomějský mi říkali ,,DOKTOR“. 5.) Chci vidět doktora Sovu jako hajzla. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.05.2010)