Katka

Oproti původnímu dokumentu V pasti, v němž byly převládající emocí solidarita a naděje, jsem po celovečerní verzi zanechán s určitou formou rezignace i zhnusení. Lítost nad bojující myslí se kamsi vytratila, zbyl jen devastující pohled na rozkládající se tělo (mnohokrát jsem si vybavil Aronofského Requiem za sen). Úpadek a rezignace hlavní hrdinky potlačuje i odstup Heleny Třeštíkové, když v závěru dokumentu zkouší "příběh napsaný životem" alespoň trochu vyretušovat vlastní iniciativou. Drobný přešlap proti dosavadně výtečně vedenému "časosběru". Je to ale jen důkaz o drtivosti téhle "drogové romance", zřejmě jedné z nejsilnějších a nejsyrovějších podob závislosti a sebezničení. Po skončení projekce jsem měl pocit, jako bych se hodinu a půl válel v hnijících odpadcích. Lítost je asi to poslední memento, co za příběhem Katky zbývá... Možná právě tohle mi paradoxně trochu překáželo – že už to není očekávání katarze, ale jen jedna velká krize. (09.02.2010)

Televizní Katka byla strhující tím, jak ukázala proces destrukce mladé dívky prostřednictvím drog. Filmová verze vývoj odbyde během dvaceti minut, a pak už poměrně monotónně sleduje zbídačenou osobu v koncích. Je to mnohem víc voyeuristické pozorování padlé trosky - přirovnal bych to k natáčení mršiny, která se pomalu rozkládá, a ten hnus se taví v těžkou depresi. Způsob, jakým točí Helena Třeštíková se mi nikdy nezdál úplně košer (čím větší trable postavy prožívají, tím víc je film "silný" - není to zvrhlé?), filmová Katka ale obnažuje jeho nástrahy víc než kratší a živější televizní verze. 70% (16.11.2010)

Premena Katky je strašidelná a na dokument sa veľmi ťažko pozerá. Obsahovo je výnimočne deprimujúci. Forma však nebola ani zďaleka ideálna. Vzhľadom na zlú výslovnosť jednotlivých aktérov som sa občas strácal v tom, čo hovoria (bohužiaľ, na HBO Max nie sú pridané titulky). Tvorcovia mohli do projektu vložiť viac vysvetliviek, ktoré by divákovi pomohli v orientácii v dianí. (20.08.2023)

to, co plati o Renem, plati aj o Katke. Pre nich uz bohuzial niet cesty spat a mna by nejakym zvlastnym masochistickym sposobom zaujimalo, kde bude Katka o par rokov. Luto mi jej nie je, nie je mi luto ziadneho narkomana, je mi len luto toho, ze pribuda ludi, ktorym sa podava pomocna ruka a oni ju z tych ci onakych dovodov odmietaju. Kiezby bolo pribehov so stastnym koncom viac, rozhodne by ich dnesna doba potrebovala. Na casozbernych dokumentoch je krasne to, ze najvacsim umenim je zohnat len zaujimavy "namet" v podobe neobycajneho zivota pre nas "obycajnych" ludi, ktorych vzdy osud, vymykajuci sa z bezneho stereotypu, dokaze takto uchvatne rozhadzat. A Helena Trestikova ma na taketo osudy nos a dufam, ze par casozberakov od nej este uvidime. (01.07.2011)

Ubohý příběh o přitroublé holce, která nikdy v životě neměla začít s drogama. Potupný rozklad vyfetovaný trosky, která směšně bojuje o svoje dítě, který bude rádo, když jí v životě neuvidí. Zkurvená smažka jakých je tisíce, každá z jiným osudem. Když jsem viděl ukázky z tohoto filmu, tak jsem myslel že tam bude nějakej pozitivní výsledek, ale je to pouze příběh o fetně, která má každej den stejnou starost "máš něco?" Fuj! Rozmýchej si to, rozdělej si to, šlehni si to, scháněj si to, sežer si to, ale hlavně si to nech. Nemá cenu se na to dívat podruhé. Je to jen a jen zmapování cizího rozkladu, žádný dokument, nechápu, proč tím režisérka trávila tolik let, pro mě jen laciná forma šokovat, ale koho vlastně, vždyť každý ví, jak tihle karikatury žijí... (12.09.2011)