Indiana Jones a nástroj osudu

Kdo minule rozdýchával létající talíř, tomu může na konci pátého Indyho nepěkně zaskočit, ovšem pro mě byl právě konec možná tou nejzajímavější částí. Film rozhodně není špatný, ale citelně, zásadně mu chybí tvůrčí vklad Stevena Spielberga. Nechci říct, že by Indianu Jonese nemohl točit nikdo jiný než on, ale nemůže ho nejspíš točit někdo, kdo to neumí udělat zábavně. Spielbergova vize, nápaditost, smysl pro napětí i pro humor, schopnost promyslet scény do nejmenších detailů a podat je přehledně... Nic z toho James Mangold bohužel asi (tak dobře) nedovede. Spielbergovskou atmosféru se snažil navodit hlavně ve výborné úvodní scéně (v níž digitální Indy, ročník 1944, vypadá takřka bezvadně, ovšem hovoří o desítky let starším hlasem a když se v jednom záběru rozběhne po střeše vagonu, je animovaný skoro jako Woody z Toy Story), a pak už spíš ne. Ne že by se na to nedalo dívat, ale nedívá se na to s tím úsměvem. A odlišný přístup je znát i na práci s výbornou hudbou Johna Williamse, která je u Spielberga obrazu rovnocenným partnerem, zatímco tady ho spíš podpírá. Celou dobu jsem si zkrátka říkal, jak by to asi vypadalo, kdyby tenhle film režíroval Steven Spielberg. Vzpomínáte si na tu ani ne pětiminutovou scénu z Království křišťálové lebky, která začíná rvačkou v baru a změní se v auto/moto honičku na silnici a v kampusu? Vlastně ani jedna scéna z Nástroje osudu není tak dobrá, a to je děsná škoda, protože jinak je tu všechno, co tu být má. Harrison Ford pořád hravě prodá každý pohled, každou suchou hlášku, každou emoci, Phoebe Waller-Bridge je kouzelná, Mads Mikkelsen je sice asi nejslabší záporák ze série, ale když ona ta laťka byla tak vysoko... Nakonec nejdůležitější myslím je, že chci Indianu Jonese a nástroj osudu vidět znovu.____P.S. Napodruhé, když už člověk víc, co (ne)čekat, to bylo ještě lepší. Pořád ne skvělé, ale už bez velkých rozpaků. (29.06.2023)

Legendární filmová značka s neohroženým archeologem se vůbec nemusela vracet. Hlavně současné diváctvo slavného archeologa s kloboukem a bičem „skoro“ nezná, takže prvním přešlapem bylo nacpat do loučení s populárním hrdinou a neschopnými nácky takové prachy. James Mangold pětku zahajuje v roce 1944 velkolepou honičkou, která vyznívá hezky svižně a s fajn atmosférou, vzápětí přijde časový skok a máme tu ubrblaného a znaveného chlapíka, který působí lehce odevzdaně, a tak nějak v poloze, kdy o něj nemálo fanoušků nestojí. Není to vyloženě zlé, ale někdejší nezaměnitelné kouzlo je pryč, celkový feeling zrovna tak. Zřejmě se po první trilogii nemělo tak dlouze otálet, fouknout tam čtyřku a léta páně 2008 to celé uzavřít. Soudě podle ohlasů i tržeb totiž tenhle dobrodružný žánr „nikomu“ tak úplně nechybí. Ale to vůbec neznamená, že by Harrison Ford nějak zklamal. Naopak. Chemie s jeho kmotřenkou Phoebe Waller-Bridge funguje, ač teda tahle Potvora umí mnohem víc. Výsledek je (místy) dynamický i nostalgický a nechce být jen dalším rutinním pásovým produktem Hollywoodu, ale v mnoha směrech to holt chtělo víc péče, protože je „cítit“ přepisování scénáře, přestříhávání, nevyrovnanost tempa i jakási recyklace ingrediencí, které jsme měli tak rádi. (06.10.2023)

Kokos to čo bolo? Musím sa VEĽMI nostalgicky, ľudsky a inak premáhať, aby som tomu dal aspoň mizivé 3*! Tak ukrutne unudený, malátny, ťažkopádny a mdlý hollywoodsky blockbuster som nevidel fakt riadne dlho. Nikto z hercov ma nebavil s výnimkou dvoch relatívne dojemných cameí, aj to nie kvôli hereckým výkonom, ale skrátka z nostalgických dôvodov (a trvajú spolu len zopár desiatok sekúnd). Páčilo sa mi, ako tvorcovia sem-tam slovne spomenuli výrazné osobnosti z minulosti série, ale inak fakt bieda a to vrátane škaredého vizuálnu, miestami značne odpudivých CGI (až na omladenie, to bolo v pohode), divnej výpravy a nezáživných, neživotných akčných scén. Zo série ma najviac bavila hororová dvojka a potom trojka, ale tá „len“ vďaka chémii s Connerym a krásnemu mystickému finále. Päťka žiaľ najviac pripomína jednotku, ktorá ma bavila zo ságy odjakživa najmenej. Celkovo som mal z filmu pocit, že to nikoho absolútne nebavilo písať, nieto ešte natáčať a nedajbože hrať v tom. Vidno to podľa mňa už na jednej z úvodných scén, kedy Indy v nacistickej uniforme omráči náckovského šoféra, vyhodí ho z auta, sadne za volant a o tri sekundy si k nemu prisadnú ničnetušiaci náckovia a NEVIDIA cca meter od auta ležať omráčeného nacistického šoféra. To bol pre mňa dôkaz, že natáčanie bolo všetkým ukradnuté a presne podľa toho vyzerá výsledok. Bizarné je, že v štvorke publikum malo obavy, či to vtedy 66-ročný Ford zvládne. No a teraz má 81. Tešil som sa aspoň na údajne značne kuriózne WTF (áno, patrím do sekty, ktorej sa páčilo finále štvorky), ale ono bolo naozaj len hovadské a nie zábavne hovadké. (14.09.2023)

-Já to takhle chci.-Ale já ne!- Nevěřil jsem, že by mě ještě další Indyho dobrodružství mohla nějak pobavit, ovšem...je to lepší než předchozí díl! Téměř permanentní akce je ukázkou toho, jak se bez velkých keců dělá akční film. A navíc je vtipný, což beru jako další plus. A přitom jde o řadu většinou drobných momentů, jako je třeba auto napresované v úzké uličce, které pobaví. Samozřejmě je tu celá řada odkazů na předchozí díly, nejvíce asi na Chrám zkázy (např. honička s vozíky nebo chatrný most přes vodu), ale i na Dobyvatele a pak na Poslední křížovou výpravu. Je to milé, vidět v některých scénách či předmětech minulá dobrodružství. Asi bych teď napsal oslavný elaborát, který by ale nikdo nečetl, jelikož dlouhé recenze unavují. Vynechat kino byla tentokrát chyba... a na závěr ždímání kapesníků. Povedené. (29.08.2023)

Je v tom strašně věcí, co mi minimálně při první projekci vadily a nedovolily mi ponořit se do příběhu tak, jak by si asi zasloužil. Hlavně vizuál je oproti všem předchůdcům zkrátka umělý a dost jsem trpěl u úvodního flashbacku. Omládlý Ford bil do očí, a byť akce na vlaku je sama o sobě vynalézavá a intenzivní a dobře reflektuje válečnou špionáž aka Kam orli nelétají, charakter Indyho v ní dostává na frak. Tenhle dřív obyčejný brýlatý profesor, co se mezi náckovskou přesilou často zmateně potácel a plány mu nevycházely, jelikož je vymýšlel za pochodu, přece nikdy nebyl heroickým nezranitelným hrdinou. Důchodcovská linka je naštěstí lepší, snaží se o variabilnější dobrodružství a dynamickou změnu lokací, přičemž po vzoru čtyřky neopomíjí rozvíjet osobnost a osobní život protagonisty. Chybí tomu Spielbergova kreativní inscenace, již Mangold jen občas vykrádá a většinou se k ní ani nepřiblíží, ale příběh je naštěstí dost přímočarý a motivačně sevřený. Zvraty se dopředu předesílají (bacha na loutkové divadlo) a tvůrci se snaží udržet děj v pohybu, i když vyžaduje komorní promluvy. Výtky navíc opět ignorují fakt, že neexistuje něco jako recept nebo optimální podoba filmu o Indiana Jonesovi - jsou tu formální dominanty, kterých se teda Mangold drží křečovitě, a potom jen volné pole působnosti pro žánrové a hypertextuání blbnutí. A toho tady dostaneme dostatek, od Tintina, podmořských verneovek a fascinace objevováním vesmírného časoprostoru v šedesátkách až po ‘ehm spoiler’ sandálové velkofilmy téže doby. Zčásti mě ten film štval, ale nechávám si dost prostoru k tomu, abych ho měl jednou taky hodně rád.. (29.06.2023)