Režie:
Juan José CampanellaKamera:
Félix MontiHrají:
Ricardo Darín, Soledad Villamil, Guillermo Francella, Carla Quevedo, Pablo Rago, Javier Godino, José Luis Gioia, Fernando PardoObsahy(2)
Oscarové argentinské drama režiséra Juana Josého Campanelly, vypráví příběh právníka na
odpočinku, který píše román a doufá, že uzavře případ jedné nevyřešené vraždy a vyrovná se s
neopětovanou lásku ke své bývalé nadřízené.
Benjamín Chaparro odchází na odpočinek z celoživotní práce u kriminálního soudu. Aby vyplnil
volný čas, rozhodne se napsat román na motivy případu, který kdysi řešil a sehrál v něm důležitou
úlohu. Motivem je vražda, která se stala v roce 1973 v Buenos Aires a pátrání po jejím pachateli.
Když však Benjamín otevře dveře do minulosti, už je nedokáže zavřít. Turbulence v Argentině oněch
časů totiž zasáhly do osudů jeho postav s veškerou silou násilí a smrti. A ačkoli si Chaparro myslí,
že jeho příběh je pouze o minulosti, pátrání v ní staví do jiného světla i jeho současný život a donutí
jej postavit se čelem k dilematu jeho dlouholeté neopětované lásky. Benjamín musí přehodnotit
své pocity, činy i učiněná rozhodnutí. A nalezení pravdy bude vítězství nejen literární, pomůže také
uvolnit cestu ke spokojenému zbytku života.
(oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (168)
Jsem nadšen. Dvě drobné chybičky již velmi trefně pojmenoval Marigold - taky mně mírně zchladila místy až příliš okatá práce maskéra a nepatrné náběhy k telenovelové melodramatičnosti. Z řemeslného hlediska ale jde o tak nechutně dokonalý film, až mi z toho běhal mráz po zádech. A to je pocit, na který jsem v poslední době téměř zapomněl. Umně propletený, ale nezmatený scénář evokuje tísnivou atmosféru nostalgie - nostalgie po tom, co jsme promrhali a ztratili, nejen po lidech a věcech, ale i situacích, příležitostech a nadějích. Tato éterická příchuť je ale "pouhým" bonusem ke krásné poctě oldschoolovým krimifilmům - filmům, v nichž kralovaly ostře vykreslené postavy (Sandoval!) a hrubý realismus akce. Každý pětihvězdičkový film musí obsahovat hned několik scén, které mě trefí na solar - zde jsou tři z nich : strhující one-shot záběr honičky na fotbalovém stadionu / jemně rozehrané vzrušení a následné zklamání mladé právničky v okamžiku, kdy si Esposito přijde promluvit o "jedné věci" / Sandovalova oběť. ¡Viva Argentina! ()
Žánrové zařazení trochu klame, protože mnohem spíš než kriminálka je Tajemství jejích očí milostný příběh zasazený do země se složitou politickou situací a vyrovnávající se s léty vojenské diktatury. O pěti hvězdičkách jsem ani na okamžik neuvažoval, ale mezi třemi a čtyřmi jsem se rozhodoval celkem těžko. On ten scénář má něco do sebe a několik scén má obrovský emoční náboj, na druhou stranu je ten film značně rozvláčný, na svůj žánr přespříliš lyrický a potřeboval by přinejmenším odvážnější střih. Celkový dojem: 75 %. Dodatek: Většině filmů s odstupem hvězdičku spíš ubírám, tady konstatuju, že jsem mu spíš při prvním kontaktu ublížil, protože jak týdny plynuly, v myšlenkách jsem se k němu vracel a zpětně jsem jeho kvality docenil. Ten kousek je komornější a vede příběh jinými cestami než severoamerická nebo evropská konkurence, je svůj, latinoamerický a v tom je jeho přidaná hodnota. Navíc ten motiv nemilosrdné pomsty v běhu času je nesrovnatelně kultivovanější a přitom působivější než tragikomická braková historka z jihokorejského Old Boye. ()
Pro mě osobně menší překvapení, ale ne z důvodu kvality snímku, ale jde spíše o to, jakým směrem se snímek ubírá, což mě lehce překvapilo, protože bez znalosti obsahu atd, jsem čekal něco jiného. Celkově se jedná o zajímavé argentinské drama, ale tak nějak mi přijde, že ,,šokující'' pointu dokáže většina diváků rozluštit už dlouho dopředu a také mám neodbytný pocit, že podobná pointa už byla provedena jinde a daleko lépe. Kvalitní drama, které na mě i přes svojí nezpochybnitelnou originalitu působí tuctově. ()
Lahůdkový konec, kterému předchází solidní detektivka spojená s těžko uvěřitelným milostným příběhem (že by ji bezmezně miloval celá ta léta?). Mým problémem u tohoto filmu ale byla očekávání, která bohužel nebyla naplněna. Po všech těch opěvných recenzích a Oscarovi za nejlepší cizojazyčný film jsem čekala větší pecku. Je to neokázale natočené (převládající tmavé tóny s občasnou řvavou červenou), má to mistrné dialogy (které jako by opravdu vypadly ze života), má to i humor (scény s natvrdlým nadřízeným), ale něco nedefinovatelného tomu prostě chybí. ()
(CINEMA MUNDI 2010) Pro mě osobně jeden z formálně nejopojnějších filmů. Hladké přechody mezi jednotlivými žánry; precizní dávkování informací, kdy divák očekává předvídatelnou velkou pointu, ale nakonec je předchozí zasazeno do zcela nového rámce dodávající viděnému na komplexnosti; stylistická nápaditost při inscenování mizanscény a především orientaci v prostoru (několikaminutová scéna na stadionu v "jednom záběru"); tři zcela odlišné módy vyprávění, které jsou od sebe v některých chvílích k nerozlišení (současná rovina, kniha o minulosti, vzpomínky na minulost); chytré postavy otevřeně kritizující to, co by mohlo být považováno ze strany diváka za nedostatek a vůbec ironizující melodramatičnost či poukazující na nepodstatnost detektivního pátrání (protože pachatel je odhalen brzy, jde jen o to ho chytit). Je mi jasné, že tyhle nadžánrové pecky nedostávají Oscara, ale za sebe mám v kategorii Nejlepší zahraniční film jasno. P.S. Oprava: dostávají, a jsem tomu rád. ()
Reklama