Nafukovací panna

Úvod byl skvělý a vůbec za celou první polovinu bych bez váhání dal plný počet. Tam to totiž fungovalo přesně tak, jak mělo - je to krásně poetické, posouvá se to pomalu, ale přiměřeně, bizarní námět je správně využitý a vedený, dokonce i místo pro humor se zde najde a většinou mě příjemně pobavil ("Tohle vám pomůže na ty švy.")... Snad bych ani skoro neměl co vyčítat a už to i vypadalo na nejlepší Kore'edův film. Jenže v druhé polovině už asi nevěděl, jak ten film vést, takže se tu určitou dobu nic neděje, nikam se to nehne a tím pádem to ani moc nefunguje, no a pak přijde posledních 20 minut, které to, co se zde celou dobu budovalo, úplně zabily. Mohl z toho být krásný poetický film o tom, že život nabízí mnoho hezkých i smutných chvil (jen musíte přistoupit na bizarní nápad a trošku větší počet sexuálních scén, které sem ale patří), ale tady zničehonic nastal úplný mindfuck zvrat a od něj to spadlo kamsi skoro až do nihilismu. Klidně ať ten film tak končí, ale ať k tomu dojde přirozeně, ne tak hloupě, kruci... Proto jsem z toho ve finále dost zklamaný, protože ta první půlka vypadla skutečně perfektně. Nakonec tomu tu slabou čtvrtou hvězdičku právě kvůli ní dám (+ úžasná kamera, skvěle vybraná hudba, perfektní herecké výkony a hezká hlavní herečka), ale zklamání se prostě vůbec nevyhnu. On se vlastně ten film dá brát i jako podobenství o ženě, která ve vztahu není pro manžela ničím jiným, než "nafukovací pannou", které se vykecá a pak ji ojede. Něco se v ní ale zlomí a ona se rozhodně mu být nevěrná a najít konečně lásku, kterou v tomhle světě nikdy nezažila. Podle mě to i podobenství je, pár symbolů je v tom skvělých a promyšlených a celkově to dá smysl i při téhle interpretaci. Jo a vadil mi zbytečně velký počet postav, z nichž některé by se bez problémů daly vyškrtnout. Slabé 4* (07.02.2021)

Air Doll od Koreedu pojednáva presne o tom, čoho sa tak strašne bojím. Rutina životov, neschopnosť dosiahnuť šťastie, pretože svet je uponáhlaný, pomýlený a zvrátený. Neschopnosť vytvoriť si puto so živým človekom( tí väčšinou zvyknú sklamať, alebo podviesť) vyúsťuje do meditatívnej odysei oživenej panny snažiacej sa nájsť niečo čím by sa mohla naplniť. A tým nemyslím len semenom a vzduchom. Tam, kde Koreedovi takmer dokumentaristický štýl plný statických záberov funguje - hlavne aj vďaka jeho precíznosti pri vedení postáv a schopnosti vypovedať o rôznych smutnopekných emóciach, tu nepadá na úrodnú pôdu. To je hlavne podporené žánrom. Príchuť fantasy( stretnutie so stvoriteľom považujem za jednu z najlepších scén filmu), si ale meditatívnu atmosféru nezasluhuje, hlavne v prostredí sterilného a urbanistického prostredia. Ostrý strih nesúci nás na nové miesta, do nových situácií nenecháva priestor pre väčšie stotožnenie. Samostatne silné filmové scény( opatrovanie dedka) sú zase zásluhou hereckej vyspelosti a uvedomelosti. Pre mňa niekde na polovice cesty k niečomu nezvyčajnému. Koreeda má osobnejšie a krajšie filmy. (30.08.2015)

Sice jsem se pětihvězdičkově nebavil, zato ve mně zůstaly pětihvězdičkové pocity. Hluboká existenciální výpověď, která s odzbrojující přímostí klade ty nejjednoduší, ovšem zároveň nejpalčivější, otázky. Doona Bae je jako gumová panna dokonalá, jak zvládnutím pohybů, tak i mimiky. Vnímavý, chápavý divák si jistě bez větších potíží dokáže nalézt paralelu k jakémukoli (klidně sebefádnějšímu) životu, zejména v této odosobněné době, a jediný skutečný rozdíl mezi životem hlavní hrdinky a životem obyčejného (především velkoměstského) člověka, lze - slovy filmu - charakterizovat spalitelností, či nespalitelností zbylého odpadu. Scéna s nafukováním Junichiho je logickým vyústěním, byť souhlasím s Jansenem, že do dynamiky snímku tak úplně nezapadá (výsledný efekt je ale působivý a předpokládám, že i takto zamýšlený). Výtku, že vedlejší příběhy nedostaly dostatečný prostor, nepovažuji za opodstatněnou - pro film nejsou vůbec důležité a slouží především pro lepší orientaci diváka při přenosu zkušenosti a principů (vlastně by se dalo říci, že jsou ve filmu obsaženy spíše pro ty méně chápavé).. Hudba od World`s End Girlfriend je skvělá, na chvíli se dějem mihne 65-tiletá Junko Fuji a poslední záběr (nádhernou kameru jako takovou netřeba zdůrazňovat) by mohl fungovat jako samostatný obraz. Pomalé a intenzivní... (27.05.2010)

Korejka Du-na Bae mě poprvé nadchla (ještě než mě nadchla podruhé v Cloud Atlasu) v téhle japonské brilantní hořkosladké a melancholické lahůdce. "Cože? Korejka v japonském filmu?" Ale ano, proč ne, ona... ona v něm skoro nemluví, ona v něm totiž hraje šuk... pardon, nafukovací pannu. Nafukovací pannu Nozomi, kterou jednoho dne zkrátka přestane bavit dělat jenom to, co obvykle takové... nafukovací panny dělávají, a rozhodne se podívat ven. Začne chodit do práce, učí se mluvit, poznává svět, a tak. Její páníček si toho dlouho vůbec nevšimne, takže má Nozomi spoustu zajímavých zážitků; jen si musí dávat pozor na ostré hrany. Pozoruhodný film - chvílemi úsměvný, chvílemi smutný, chvílemi k zamyšlení... a nádherně - ryze japonsky - zvláštní... (18.04.2014)

Každý človek vo svojej osamelosti a prázdnote potrebuje nejaké to malé popostrčenie. Hlavná myšlienka filmu dobrá, niektoré okamihy úplne skvelé, ale miestami ma to dosť nudilo. Asi mám od Koreedu radšej naozajstné príbehy. Doo-na Bae ako Nozomi fantastická .. je fajn, že lepiaca páska stále držala. Odo mňa silná trojhviezda. (08.11.2016)