Jmenuji se Oliver Tate

Tak to mi sedlo. Sympaticky ušmudlaná romance zajímavá i samotnou méně konvenční formou. Pár režisérských nápadů je opravdu skvělých a příběh také funguje, takže u mě maximální spokojenost. Po všech těch naleštěných holywoodských teenage-filmech příjemná změna. Je to ale styl, který asi nebude nevyhovat každému.. (22.07.2011)

Velké zklamání, po dlouhé době film, který jsem nedokoukal dokonce. Po první skvělý části přichází druhá hrozně utahaná část, a když už se konečně dostalo k tý třetí, tak jsem si řekl dost a vypl to, Nemohl jsem se donutit, abych koukal pořád na ten přiblý neměnící se výraz protagonistovi tváře... a vlastně nejenom jeho ale všech zúčastněných. Jediné co se mi jaksi líbilo byla vizuální stránka filmu a práce s kamerou. (16.04.2014)

Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru, v chlapeckém těle a v zimomřivě nehostinné krajině, proplouvající snímkem, který překvapivě nemá rozměr sociální, jak by se dalo u britské tragikomedie čekat, ale spíše existenciální. Celovečerní debut Richarda Ayoade (alias Mosse z kultovního anglického sitcomu IT Crowd) si tak ponechává něco z estetiky britské školy sociálních dramat, přidává ale svůj osobitý pohled na svět a tak překvapivý autorský rastr, že z jeho autorského filmu vznikl výsostný originál. Ono hledání komických aspektů v tragédii života, které charakterizuje všechny scény vyjma jediné - rozhovoru Olivera a Jordany na autobusové zastávce po návštěvě její rodiny, v níž komický aspekt náhle absentuje a scéna tím kontrastem nabývá patřičnou hloubku; soustředění se na pocit jinakosti, jež charakterizuje dospívání, pochroumanou sebereflexi, nejistotu, hledání sama sebe a objevování pravidel světa kolem, to vše tvoří rámec syžetu o tak složitém přerodu z adolescenta na dospělého. Nečetl jsem bohužel knižní předlohu, ale jelikož se jedná o adaptaci literárního díla, můžeme si všimnout řady literárních propriet - Oliver Tate se vymezuje jako ironický glosátor, který v mistrné zkratce naprosto přesně pojmenovává absurditu života dospělých (charakteristika Oliverovy matky a otce). Zůstává i ryze literární kompozice, tedy členění do kapitol včetně prologu a epilogu. Charakterizující je i příznačná retro nálada celého snímku a použití klasických výrazových prostředků (zatmívačky, tady ovšem barevně kolorované, 8mm kamera atd.). Suma sumárum, milý Olivere, je mi právě 38, a koukám na všechno přesně jako Ty tenkrát... (21.07.2011)

Film mi částečně připomněl 500 dní se Summer. Je zde zajímavá struktura vyprávění, spousta stylistických propriet (červené a modré zatmívačky, westernové detaily, zpomalovačky) a taky má skvělý hudební doprovod (tentokrát Alex Turner). Velmi nostalgický film se Super 8, knihami, filmy a vůbec je to celé takové ušpiněné indie s holkou v červeném kabátu. Pro mě jedno z největších překvapení Berlinale 2011. Film pro hipstery a tumblr generation. (18.04.2011)

je to divné, je to v podstate romantická komédia, je to hipsterské až do morku ostí - ale mne sa to aj tak páčilo. oliver tate božsky beží. milujem detaily, ktoré sa očividne (alebo možno aj náhodne, mne je to vlastne jedno) inšpirovali wesom andersonom... soundtrack ma síce neočaril, zato však pôvaby oboch ženských predstaviteliek (aj teenky aj milfky) som si vychutnal. (06.08.2012)