Něžná revoluce

Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete?? (25.11.2013)

Výborný dokument, řemeslně skvěle zvládnutý a provázený výtečně napsaným průvodním slovem v neméně výtečném podání Borise Rösnera. Jeho největší silou je bezprostřednost. Autenticita a přesvědčení o naprosté správností toho, co se tehdy ve společnosti dělo, z něj doslova sálá. Bohužel, tahle bezprostřednost je i jeho největší slabinou... Na Slovensku se pomaličku ale nezadržitelně začínalo schylovat k roztržení Československa, příslušníci STB a další pomahači režimu zcela nerušeně, hromadně a organizovaně likvidovali citlivé dokumenty, naivní snivce z Charty a undergroundu postupně nenápadně vytlačovali bezohlední političtí pragmatici Klausova střihu, veksláci, kolotočáři a jim podobné nanicovaté a bezskrupulózní existence se postupně chystaly uchvátit to či ono, řadoví komunisté tiše obraceli pláště, prakticky všechny v dokumentu zachycené průmyslové podniky se o pár let později staly předmětem intenzivního rozkrádání a tunelování, aby nakonec bídně ekonomicky zhynuly s odůvodněním, že je jen o očistnou ruku trhu... Ano, byla to neuvěřitelně silná doba a jsem vděčný, že jsem ji mohl jako tehdy sotva čtrnáctiletý chlapeček vnímat. Na druhou stranu, je dobré si tehdejší události nemytizovat a neidealizovat. Slova Karla Kryla jsou v daném kontextu až mrazivě pravdivá a doslova prorocká... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: sportovec. vypravěč, pidla (19.12.2011)

Dokument skvěle zachycuje atmosféru revolučních dní. Pro ty, kdo sametovku zažili, je ideální jako vzpomínka na dny kdy lidé v této zemi byli plný naděje a ideálů. Pro ty, kdo sametovku nazažili, je skvělou ukázkou toho jak generace jejich rodičů přepisovala dějiny této země. Stejně, kdyby to v tom tenkrát zůstala Praha sama dopadlo by to blbě, když jsem viděl u lidí na vesnici ten strach v očích z toho co přijde, jenže pak se přidala Ostrava, Bratislava, Brno, dělníci a prohnilej rudej domeček se začal pomalu, ale jistě hroutit. Jsem hrozně rád, že nebyl do čela naší země zvolen Dubček, stačí si přečíst kdo podepsal pendrekový zákon v roce 1969 a je jasný s jakým člověkem bychom měli tu čest. Pokud bych měl mluvit o hrdinech z řad komunistů v roce 1968 řeknu jiný , bohužel zapomenutý jméno, František Kriegel. Bohužel dějiny si vybrali nepravého. A ještě jedna tvář se v dokumentu ukázala, která ve mě vyvolává velké emoce, ale na rozdíl od Dubčeka ty kladný, Karel Kryl, hrozně mě tady tenhle člověk chybí "pozor, demokracii si musíme hlídat, aby se nezměnila v demokraturu." Nadčasový výrok Karla Kryla z něžně revolučních dnů. Neuhlídali Karle, neuhlídali :-( (03.08.2010)

Hodnotit rok 1989 a udalosti zo 17. 11. 1989 je v roku 2014 este prilis skoro. V roku 2014 sa ako -tak daju hodnotit napoleonske vojny, roky 1848 - 49, mozno z domacich koncin rok 1867 a udalosti. Cele 20. storocie je este historicky neucelene, mnoho autorov je nejednotnych v hodnoteni udalosti, preto, lebo mnohe udalosti su este prilis cerstve. Preto sa neopovazim hodnotit rok 1989 a nasledne politicke udalosti. Ako film to vsak okomentovat mozem, Natocene je to tak, ze dobre. 60 % (08.01.2014)

Slušný, střihový dokument, který se v rychlosti snaží zachytit pohyb dějin, jenž se odehrává právě tady a teď. Když člověk hledí z dálky 25 let, může si povšimnout lidské nespokojenosti, vědomí, že takhle to dál nejde a na západě lidé žijí jinak, zřejmě lépe. Nadšení a vůle něco udělat, osvobodit se, vytrhnout se z pod vedení Sovětského svazu a strany. Nadšení a vůle ovšem ještě neznají cestu "do Evropy", radost ze svobody a dobrá vůle nedávají lidem cíl, jen volný krok. +++++ Poprvé je mi i z citu jasné, proč muselo občanské fórum padnout. Ač lidé Špěpánovi tvrdí, že nejsou dětmi, připomínají právě je, ratolesti uprchlé z tyranského jha rodičů, kteří je krom trápení přeci jen i krmili, byť stravou bez chuti a s nízkou nutriční hodnotou, děcka, jež teď neví, jak se budou živit. Zdá se mi náhle, že Havel uměl přesvědčivěji lidem říct kam, ale Klaus kudy - i když nás nakonec právě on nejspíše nevedl po zrovna dobré cestě. +++++ V Něžné revoluci vidíme odpor ke všemu, co připomíná minulý režim tak silný, že touží zbořit i instituce, které podpírají stavbu hospodářství a společnosti, dříve, než se vybudují nové a lepší. Teď mohou po letech někteří dnešní ekonomové psát: "...aby se naplnilo proroctví, že stát je vždy špatným hospodářem, rezignovala vláda na veškerý výkon vlastnických práv..." Věřili jsme ve všemocnost volného trhu, který jsme ovšem nedokázali v mžiku z ničeho vybudovat, protože to zřejmě není možné. +++++ Tenkrát si ještě jen málokdo byl vědom následujícího poznatku (můj oblíbený citát :) ): "Je však příznačné, že na povrchu vyhlížející diskontinuitní změna (jak jí rozumějí nejradikálnější z "revolucionářů" či utopických snílků), je ve skutečnosti daleko méně "převratná". Ideologické diference se rozpouštějí v kompromisech, a koalice vzniknuvší pro vlastní uskutečnění převratu mívají jepičí život. Po delším a nesnadném období půtek převáží kompromisy. Patrně nejskeptičtějtším vyjádřením tohoto poněkud překvapujícího rysu společenských převratů je výrok knížete z románu Gepard: "Všechno se musí změnit, aby všechno mohlo zůstat při starém."" +++++ I přes varujícího Kryla nestojí dokument Něžná revoluce "nad dobou", ale "v době", vypovídá o teď, ale nehledí do budoucnosti, jen k ní upírá své naděje. Nehledí příliš ani do minulosti, jen ji odvrhuje. Jako výpověď o sametových citech má svou cenu, dnes však spíše vyvolá nostalgii po tehdejší radosti, údiv nad vlastní naivitou, ba snad i vztek nad "krádeží revoluce". Nevlije již do žil energii, která tenkrát osmadevadesátým protekla. Neudiví přístupem, nezagituje, nenadchne. Stala se kronikou, zašlou novinovou zprávou. Silné ***. (16.03.2014)