Smrť ministra

Tak na slovenské pomery a ešte k tomu TV film...sa STV celkom vytiahla..celý film stojí a padá na Jankovi Krónerovi..ktorí nesklamal...a odvádza si svoj štandard...a dokazuje že patrí k najlepším slovenským hercom...film je na to akou témou sa zaoberá fakt zručne spracovaný..a neľutujem že som po dlhom čase zapol TV a pozrel si ho... (10.12.2009)

Pravdivě smutný příběh o hlavním procesu v 50.letech. Je až s podivem, jak se během chvilky může pravda otočit proti vám, ale bohužel taková byla doba, to už nevrátíme, jen svým chováním v dnešní době můžeme zabránit tomu, aby se podobné okamžiky už neopakovaly. Pan Kroner by vynikající, dokázal svou postavou říct vše, co nám měl film sdělit. (14.02.2017)

„Len hovorím pravdu.“ – „Ale to od vás predsa nikto nechce.“  Vladimír Clementis, tento "salonní levičák"a komunistický ministr zahraničí po únorovém převratu má v tomto zajímavě pojatém slovenském televizním snímku možnost svoji "pravdu" sdělit alespoň svému advokátovi, se kterým tráví v cele smrti poslední okamžiky před popravou. Tento předpokládám fiktivní rámec děje nabízí prostor pro velmi dobře napsané dialogy obou aktérů s řadou podnětných myšlenek („Majestát smrti? Čo je dôstojné na smrti?“). Prostřednictvím flashbacků se pak setkáme s celou plejádou významných historických postav, se kterými měl Clemantis co dočinění: Beneš, Gotwald, Stalin, Šikorý, Husák atd. Přiznám se, že mě u některých z těch střípků z Clemantisova života přišlo, jako by se autoři snažili dotyčného ukázat až v příliš pozitivním světle (viz zejména dialog Clementise s Golwaldem těsně po únoru 48, kdy dotyčný pléduje za to, aby se Gottwald nesnažil hned o vytvoření vlády jedné strany). Faktem však zůstává, že on byl v něčem asi skutečně "jiný" komunista (viz jeho kritika chování Sovětů po uzavření paktu Molotov-Ribbentrop) a že Stalin měl v jeho případě skutečně vážný důvod se jej chtít zbavit. Pokud bych měl něco na filmu vypíchnout, tak samotný působivý závěr, v němž se průběh Clementisovi popravy velmi působivě prolíná s poetickými záběry na Clementisovu manželku, kterou dotyčný velmi miloval. Naopak trošku bych zkritizoval obsazení oněch některých zmiňovaných historických postav (Jaskow coby Beneš ještě ušel, ale třeba Jan Masaryk v podání pro mě zcela neznámého Vasila Fridricha mi moc neseděl a o ukrajinském představiteli Stalina raději ani nemluvě). (20.12.2021)

Snaha o poodhalenie bielych miest našich dejín sa verejnoprávnej televízii vydarila. Ján Króner si vzal postavu ministra zahraničných vecí Clementisa za svoju a dokázal, že mu svedčí aj vážna parketa. Po obsahovej stránke k filmu niet čo dodať, azda sa dej mohol vybrať aj do ulíc, aby mal lepší cveng. (11.12.2009)

Tu a tam mě popadne záchvat špatného svědomí nad tím, že nemám vlastně žádný přehled o dramatické tvorbě našich východních sousedů, a Smrt ministra měla nějaké to bílé místo zaplnit. Co napsat... Kdyby v roce 1973 natočila televize osudy komunistického funkcionáře, který ukončil svou životní pouť v nacistickém žaláři, vypadala by televizní inscenace v podstatě stejně. Podobně laciná výprava, totožné záběry na mluvící hlavy, zkrátka za 35 let se nic na výrobních postupech nezměnilo, což je smutné konstatování. Vadily mi i drobnosti jako dialogové výstupy Clementisova právníka, který by jako prověřený soudruh těžko vypouštěl některé věty z úst, byť by to bylo v tak extrémních podmínkách pár hodin před popravou svého mandanta. Celkový dojem: 35 %. (06.10.2022)