Režie:
Petr SlavíkScénář:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Aňa je nasilu blbá matka a nemožná žena a jej dievčatá sú nasilu nezbedné a umelo predčasne dospelé. Akoby občas mali pripomínať Sedmokrásky svojou bezprostrednosťou a odvážnymi vyjadreniami. Keby príbeh nebol natoľko zlý, pričom sa myšlienky tvária ako múdre, mohla to byť zaujímavá komédia. ()
Irena Obermannová je takový nepěkný fenomének knížeček ve stylu "lelky do kabelky". Hrdinky jsou hystericky rádoby autobiografické, děcka jsou uřvané reklamy na drzost, muži karikatury. To nitro, které nám ty blběny odhalují, je úžasně ploché. Ale natočeno je to rutinně, obsazeno zdomácnělými obličeji a lid je tedy spokojen. A komu by to přišlo málo, Aňa namluvila taky audioknihu. ()
Už Deník šílené manželky byl šílený. Divnovlásky je zase divný, takže to Irena Obermannová nevylepšila. Jediné co mě na filmu zajímá je to, zda se jedná o román s autobiografickými prvky. Ovšem neshledávám nic zajímavého na filmu, kde se matka dvou dětí chová méně zodpovědně než starší dcera. Vlastně to vystihla, když své opilé matce řekla, že ona taky má své problémy o které se nikdo nezajímá a její matka je dospělá a měla by si umět poradit. A místo toho je jen ožralá. Jediný herec na kterého se dalo dívat byl Pavel Liška. A i ten to správně vystihl v závěru. ()
Tady se nedalo do ničeho zabřednout a ani o ničem přemýšlet. Ani jsem tady nenašla zrcadlo vlastního života. Nedokázala jsem se ani s jednou postavou stotožnit. Bylo to příliš povrchní a spíchnuté k sobě horkou jehlou. Červené mezititulky jsou rušivé, ale bez nich by to zřejmě nešlo, pokus o originalitu. Paní Obermannová je jistě zkušenou spisovatelkou, ale neuškodilo by jí se na pár odpolední posadit na dětská pískoviště. Tam by vyslechla mnohem zajímavější story, která by mohla klidně dle myšlení svého přetavit do knihy nebo scénáře. Viděno 2x a vždycky jsem před koncem usnula. Pavel Liška byl velmi civilní. Jen mi vadil styl jeho mluvy. ()
Je to o jedné neskutečně blbé krávě, co se nad vším a nad každým ofrňuje, neustále se tváří jako že dělá světu obrovskou laskavost že vůbec JE, přitom je fyzicky za zenitem, duševně průměrná ve všech směrech, a se dvěma fakanama na krku. Rozkrok rozevírá jako na povel jen zmrdům ve velkým autě, a když už, po zásluze životem vytrestaná, najde magora, co by jí měl i rád, je vlastně jen znuděná a zklamaná. Jako já chápu, že je tohle životní pocit většiny českých žen 30+. Chápu a přeju jim to, dokud nezačnou u sebe, ono to štěstíčko samo nepřijde. Geislerová to zahrála famózně, hlavně proto, že podle mě nic moc hrát nemusela. Ale PROČ se proboha tohle točí, to mně hlava nebere. ()
Reklama