Dívka s pomeranči

Docela milý norský snímek o různých podobách lásky, který v jedné části zobrazuje příběh dospívajícího chlapce Georga, který na svém horském putování za kometou potká půvabnou dívku a oba pak takovým velmi milým a neohrabaným způsobem k sobě hledají cestu. Velkou devízou této části jsou kouzelné, mrazivé exteriéry norských hor, přičemž tyto výjevy mě zahřály u srdce víc, než vzájemně potutelné pohledy obou protagonistů. Pomocí dopisů od jeho zesnulého otce se pak divák společně s Georgem přenese v čase přibližně dvacet let nazpátek, aby sledoval zcela odlišný a VELMI romantický příběh Dívky s pomeranči, a přestože je od samého počátku jasné, kdo ta dívka je, svou hloubkou dokáže tento příběh zaujmout i jinak k romantice zcela netečného křupana. Dívku s pomeranči ztvárnila Annie Dahr Nygaard, jejíž uhrančivý pohled mě nenechal dlouho usnout a vůbec se Janu Olavovi nedivím, že za ní jel až do Sevilly. :-) (27.06.2011)

Příběh vyprávěný skrze dopis od otce, tedy jinou generaci, sekunduje podobné milostné lince syna. Vychutnal bych si více tajemný příběh o dívce s pomeranči. Smyslné bytí na tomto světě mě neuchvacuje tolik jako dobře připravený milostný prožitek. Škoda nepostřehnuté odpovědi, proč musel mladík čekat na dívku s pomeranči půl roku. Ve filmu nakonec není stejně vůbec důležitá. (06.07.2013)

Ne, tohle přeci nejde srovnávat. Kniha příběh příjemně pozvolna posouvá kupředu, nijak s tím nespěchá, všechno má svůj čas, hraje na tajemno-pohádkovou atmosféru při vyprávění. Je to proloženo filozofickými úvahami o životě, smrti, lásce, vesmíru. Zatímco film nám celý příběh předhazuje hned, nezdržuje se zamýšlením, jde tam jen o tu dějovou linku. Je pravda, že mi taky chybělo ono větší skrývání, kdo se ve skutečnosti skrývá pod Dívkou s pomeranči, nechtěla jsem to vědět hned, ale zatímco kniha měla na odkrytí několik mých večerů před spaním, film na to měl jenom hodinu a půl - což je na tohle málo. Ale i tak mě poměrně mile překvapil, lišil se od knihy a to mě potěšilo. (30.05.2014)

Stejnojmenná knížka od Josteina Gaardera není v první řadě určena dospělému čtenáři, je hlavně pro čtenáře v pubertálním věku. Proč to tady píšu? Inu, protože film je dle mého natočen s příjemnou až opatrnou křehkostí, která tento věk zcela vystihuje. Ano kniha je mojí srdcovou záležitostí, film nikoliv, ale i při drobných dějových změnách má svůj jasný smysl a poselství. Cyničtí prskači si tu můžou plivat o sladkobolné romantice, ale já tvrdím, že pokud tohle má být žánr teen či young adult, tak je vše v naprostém severském pořádku! 60% (07.08.2014)

Neměla jsem možnost číst knižní předlohu a tak nemůžu srovnávat, ale celý snímek mě dostal do jakéhosi euforického rozpoložení a 84 minut jsem přemýšlela o křehkosti bytí, o hvězdách, o lásce, o přítomnosti a minulosti, která se nedá vrátit, ale možná lépe pochopit. Celé to bylo takové pohádkově křehké a jemné s moc hezkým hudebním podkresem. (18.10.2014)