22 výstřelů

Nevěřím na čestné grázly a gangsterka jako žánr jde víceméně mimo mě. Proto je pro mě L'Immortel především klasická revenge story a jako taková je výborná. Težká, jen zvolna gradující atmosféra v níž se jako přízemní mlha převaluje beznaděj, marnost, smutek, bezohlednost i hrůza. Luxusní Jean Reno s aurou dávných samurajů, několik vynikajících a nečekaně emotivních momentů. Zamrzí snad jen pár kiksů a nedotažeností ve scénáři a nevyužitá Marina Foïs jako Marie. (23.07.2012)

Neuvěřitelná nuda plná zatmívaček, flashbacků, náhod a rádobytvrdých scén i keců. V něčem tak pitomém je i casinovské přirážení hlavy do dveří k smíchu. Ostnatý drát aspiruje na demenci roku a kecy o rodině a etickém kódu jsou snad ještě větší klišé, než policistka pijící vodku protože jí zabili manžela. Revenge movie se rozhodně nekoná a již pět minut po skončení filmu se zrekonstruování děje jeví jako nadlidský výkon. (05.09.2010)

Reno by si mohl podat ruku s Willisem, oba už mají role svých stárnoucích drsňáků tak nacvičené, že si vlastně chodí do práce odpočinout. Film je doják o vysloužilém mafiánovi, který je na stará kolena ukrutně hodný úplně na všechna zvířátka a dětičky, čímž je samozřejmě velice sympatický. A taky asi o tom, že kdyby byli všichni organizovaní zločinci tak zoufale neschopní amatéři jako ve 22 výstřelech, podobné filmy by vznikaly pouze jako nostalgická vzpomínka na časy, kdy ještě existovaly mafie. Esteticky celkem vydařená podbízivá pitomost. 1¾. (18.01.2013)

Právě přemýšlím o tom,jak Francouzi umí točit kvalitní detektivky.Lepší jsou jenom Američani.Koho jiného vybrat na hlavní roli než Jeana Reno.Sice už není nejmladší,ale na tu roli přesně pasoval.Pak tu je také kamarád ,,na život a na smrt",ale který už není moc kamarád.Příběh takový obyčejný,ale akce habaděj.Ve filmu je tolik mrtvol,že bych se asi nedopočítal,ale vůbec mi to nevadí.Dávám 3.5*,což je 70% (24.03.2014)

Hrdinové romantických komedií se nutně z podstaty žánru chovají buď dětinsky – v pubertálním hollywoodském vzorci – nebo pošetile – ve zralém britském modelu. Nellis se nejen díky autorce vydala ostrovní cestou Bridget Jonesové nebo Lásky nebeské. Americká klišé neparoduje, ale něžně si s nimi pohrává. Příběh sice není novátorský od poslední výzvy pro mateřství po pletku zralé dámy s mladíkem jako v příbuzných Ženách v pokušení – ovšem právě jim se Perfect Days aneb Dokonalé dny podobají tím, že na rozdíl od hollywoodské sladkobolnosti dovedou důsledně shodit každičkou situaci hrozící sentimentem či melodramatem. (25.05.2020)