Tváře v davu

Má to slušné tempo, napínavé pasáže, zopár originálnych nápadov a sem-tam sa Milla dokonca snaží hrať. A na rozdiel od filmu Premena, toto sa aspoň nesnaží vydávať za umenie. Len fakt trochu škoda toho scenára, pretože je fakt jednoduchý. Ale mám nato pekné spomienky, lebo mi to odporučil niekto, na kom mi záležalo a keď nato narazím, tak si vždycky spomeniem. (11.06.2012)

Faces in the Crowd měl potenciál stát se téměř kultovní věcí, jako svého času Memento, ale svou zářivou budoucnost si zabil mizerným zpracováním. Těžko říct kdo přišel na myšlenku ženy kterou pronásleduje sériový vrah využívající toho, že po jeho útoku trpí neschopností rozpoznávat lidské tváře, ale už jenom tenhle inovativní prvek funguje jako závan svěžího vzduchu v dlouho nevětraném pokoji. Originalita je navíc umocněna tím, že stejně jako je zmatená představitelka, jsou zmatení i diváci, protože Julien Magnat důsledně dodržuje pravidlo, "když nepozná tvář hlavní hrdinka, nepozná ji nikdo", a stěžejní herce s každým záběrem mění. Výsledný dojem je, no špatný, ale to lze přičíst výhradně na vrub její podprůměrné režii a stěží průměrným hercům. O definitivní pád do nezáživné šedi se postarala kombinace roztahanosti, lacinosti a nezvládnutí gradace. Pokud někdy nějaký film volal po okamžitém hollywoodském remake, tak je to tenhle. Při pomyšlení na to, co by s touto látkou zvládl Nolan a nebo Fincher, se mi podlamují kolena. (08.12.2011)

Více než thriller, nebo nedejbože horror, jde o psychologické drama. A ne příliš podařené. Nápad nebyl špatný, ale realizace značně pokulhává. Jako by nestačilo, že hlavní hrdinka nepoznává lidi proto, jelikož si nepamatuje tváře, které se jí tak neustále proměňují. Aby se zřejmě divák do celé situace lépe vcítil, mění se každou chvíli i tváře samotných herců. V určitých momentech jsem v tom začínal mít hokej a nebavilo mě to. Samotná zápletka je vcelku jednoduchá a je jedno, zda se divákovi podaří odhalit vraha v polovině, nebo až na konci. Ostatně konec se mi rovněž nelíbil. Když už vše sklouzlo k červené knihovně, tak to u ní mohlo zůstat... Nejlepší ze všech byla Marianne Faithfullová. (26.10.2011)

Vcelku průměrná detektivní záležitost s velmi zajímavým základním problémem hlavní svědkyně. Trpí obličejovou slepotou po úrazu hlavy, kdy si nedokáže zapamatovat ničí tvář, a tak je ponechána pachateli napospas, i kdyby stál vedle ní. Zaujal mne ten originální nápad, ale celkové převedení na plátno se už moc nezdařilo. Sice je to detektivka se vším, co má mít, ale mnoho tomu chybí k dokonalosti. 65% (20.12.2012)

Anna sa stane náhodným svedkom sériového vraha, ktorý vyčíňa v okolí, no po konfrontácii s ním sa stane tváro-slepou a nielen, že si nevie vybaviť jeho tvár, ale nespoznáva nikoho, dokonca ani samú seba. Tváre sa jej neustále menia a v tejto nezávideniahodnej situácii s ňou vrah rozohrá svoju psycho hru. "Faces in the Crowd" ma zaujímal prakticky od začiatku jeho oznámenia; jednak kvôli neopozeranému námetu a jednak kvôli Mille Jovovich v hlavnej úlohe. S výsledkom som prevažne spokojný, hoci sa nejedná o horor v pravom slova zmysle, ale skôr "iba" o napínavý thriller s niekoľkými žánrovými odbočkami; od psychologickej drámy až k niečomu komediálne ladenému, čo však film celkom dobre oživilo od stereotypu a vďaka tomu na mňa aj celé spracovanie tematiky prosopagnosie / tváro-sleposti / face-blindness pôsobilo komplexnejšie. Príbeh bol zaujímavý, Milla fajn ako vždy a tváre sa menili nielen jej, ale aj divákovi, takže sa stalo bežné, že v 1 úlohe sa tu postupne ocitlo x hercov, z čoho som bol zo začiatku zmätený, ale po chvíli som si zvykol a nevadilo to. Vrahova identita sa v rámci možností zamotávala, ale napriek tomu sa (bohužiaľ) dá odhadnúť / správne tipnúť skôr než je vhodné. Občas som sa aj trochu nudil, je tu viacero slabších úsekov a myslím, že 15 - 20 min. prestrihanie by v tomto prípade neuškodilo. Celkovo som ale potešený, spracovaním mi film miestami pripomínal trochu neprávom zavrhovaný a podceňovaný "Perfect Stranger", no tomuto sa snáď bude dariť lepšie. (09.10.2011)