Quo Vadis

Cital som aj kniku Sienkiewicza / mam ju aj doma/ a videl som aj tuto klasiku s Peterom Ustinovom, Budom Spencerom a Sophiou Loren. Nadhera : reziser Mervyn le Roy sa fakt vyznamenal. Kostymy, herci, herecky, rezia, strih, kamera, masky, kulisy - vsetko toto tvori jeden nezabudnutelny zazitok. Kult : 100 % (16.10.2014)

Tohle bylo opravdu velkolepé. Nikoliv Samson a Dalila, ale Quo Vadis byl první opravdový historický velkofilm se vším všudy. Ať už výpravou, postavami, emocemi nebo celým příběhem. Ocitáme se v Římě někde kolem roku 60, za vlády šíleného císaře Nera, za dob kdy křesťané byli jen taková malá tajně scházející se sekta a kdy svatý Petr byl jen apoštol a pamětník Ježíše. Nero sužuje lid svým šílenstvím a jeho vrcholný kousek zapálení Říma chce svést na křesťany. Uprostřed všeho se sejde nepravděpodobný pár - hrdý římský velitel Marcus Vicinus a zapálená křesťanka Lygia, kterým budete do konce držet palce. A stejně tak skvělé jsou i ostatní postavy, především rozpolcený rádce Petronius, milenka Poapea, obr Urus, majestátní Petr a pološílený, polodementní Nero ve skvělém podání mladého Ustinova. To vše v parádní výpravě, kde jsem neměl problém věřit, že jsem v Římě, cetru veškeré civilizace. Nádherná architektura, davové scény vrcholící požárem Říma či majestátním Koloseem. Finální hodinu s křesťany pochodující s písní na rtech proti lvům jsem skoro obrečel a říkal si, že to takhle nemůže skončit. Úžasná záležitost a už se moc těším na další "sandálovky". Historický film roku 1951. (22.04.2018)

Tento film určitě není pro děti a vzhledem k žánru ani pro každého diváka. Ale komu nevadí nějaká ta "milostná zápletka" jako z Romea a Jůlie na pozadí skutečných a krutých historických událostí, ten touto filmovou verzí určitě nepohrdne. TIPseznam dalších křesťanských filmů. (24.10.2014)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)

Herecké výkony na úrovni divadla. Kvalitné, ale aj teatrálne. Avšak taká bola doba a toto je romanticko-dramatická scenéria na veľmi vysokej úrovni. Lepšie zahraný Nero tu doteraz vo filme asi ani nebol. Nájdu sa tu malé historické nepresnosti, no to nebolo účelom diela a hlavne medzi súčasnosťou a filmom je neuveriteľných už sedemdesiat rokov. Veľkolepý román nebol zahanbený filmovým spracovaním, naopak, dostal ešte vyššiu povznášajúcejší stupeň. Treba len dúfať, že si film nepozrie nejaká feministka z mimovládiek, pretože jej hrozí nezvratná mdloba. Zaznie tu totiž: "Žena nemá čo myslieť, tá musí byť cítiť!" Takže už len kvôli tomu politicky nekorektne zvyšujem na plný počet. (27.03.2021)