Quo Vadis

Vždycky, když se řekne Nero, vybavím si úchylný výraz ve tváři Ustinova. Ten toho vyšinutého grázla zahrál tak perfektně, až je mi líto, že nedostal sošku. Člověk se občas pousměje, když vidí triky z padesátých let, ale věřím, že před půl stoletím to byla pecka a své úšklebky ráda potlačím. Jen ta Ligie byla na můj vkus příšliš... sladce jednoduchá? Má tam takové repliky, děj jak blázen, a ona se u toho tváří furt stejně.. Jinak není co dodat, Quo Vadis je prostě synonymem pro historický velkofilm. (17.01.2012)

Pár rokov po Kristovej smrti hádže pomätený zločinec na cisárskom tróne prvých kresťanov levom. Krutý osud. Ale stačilo pár sto rokov a kresťania upaľujú čarodejnice, rúcajú "pohanské" svätyne, dobýjajú Svätú zem a hromadia majetky. Stačilo ďalších pár storočí a moslimovia podrezávajú nevercov. Spoločným menovateľom je intolerancia a túžba po moci. Preto tohto veľkofilmového dinosaura nemôžem ohodnotiť viac ako tromi hviezdičkami. Nadpriemerný bol vlastne iba výkon Petra Ustinova, zvyšok sa pravdepodobne držal Sienkiewiczovej predlohy, ktorú som nečítal a ani nehodlám. (03.11.2019)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)

Opravdu k neuvěření, že takto poutavá adaptace vznikla už v r. 1951. Nelámu hůl nad polským novodobým zpracováním, Petronius je tam prostě lepší. Ve staré verzi "Křesťané hlásají lásku k bližnímu, ale když se kolem sebe podívám, toho za života schopen nebudu" (Petronius v blízkosti Nera a jeho kurvy manželky.) Toto zpracovánjí je tedy asi lepší, ale podívejme se na ty náklady, je to neporovnatelné, za hodně peněz tedy hodně muziky. Dějové linky těchto zpracování se v závěru liší. Motto zůstává: udeří-li tě někdo do tváře, nastav mu i druhou. Někdy na to ale není vhodná doba. To musí posoudit adresát té první rány. (11.02.2013)

Ryzí víra v obsáhlém kostýmním dramatu ze starověkého Říma jehož róby a interiéry mě prostě uchvátily Zprvu komornější první část rozehrávající problematický vztah dvou rozdílných, leč milujících bytostí, která se poté převalí do nervydrásajícího úseku, nepostrádající akční a katastrofické scény z ohnivé pasti zvané Řím a ze zářivého písku ve spojení s lesklým mramorem obřího Kolosea. Výborné, zapamatování hodné postavy. (19.11.2014)