Boy

Waititi má svérázný humor projevující se svéráznými postavami v roztodivných situacích a dialozích. Novozélandství z toho přímo čiší jejich domácí angličtinou a stylem života. Waititi si i skvěle zahrál přímo otce Kluka, snílka, celé je to o snech a konfrontaci s tvrdší realitou aneb nosím milý úsměv navzdory osudu. (24.01.2018)

„Ty lžeš, jako když tiskne! Tvůj táta není v žádný cizině. Sedí v base, protože kradl!“ - „Sklapni, Kingi! To nevíš.“ - „Vím, protože sedí na stejným bloku jako můj táta.“ - „Už ne. Utekl.“ - „Jak?“ - „Vykopal si díru pod plotem.“ - „A čím jako?“ - „Lžičkou.“ Boy je svůj, spolu s ním i všechny ostatní postavy (každá nějak divná) a vlastně i celý film. Především hlavnímu hrdinovi musíte fandit. Má „originální“ způsoby balení (projížďka autem, koukání do „bedny“, aportování, romantické vyznání), umí mistrně (rozuměj zcela zoufale) napodobit Jacksonův styl tance (asi geny od podobně nadaného otce), zvládá si sám vyrobit cucflek a nosí ten nejvíc „cool“ účes. Ostatní protagonisté se také vyřádili, nejvíc ale asi sám režisér v roli otce. Celý tenhle film je hodně bizarní, tragikomický (pohodový i smutný) a povětšinou jsem se u něj bavil. Svéráz Waititi u mě tedy i počtvrté za 4*. „To bylo super! A o tom to je, hoši, nebo ne?“ - „O čem jako? Vždyť nám nakopali prdel! - „Co blázníš, kámo? Taky jsme jim rozdali pár dobrejch ran.“ - „Třeba jak jsi mu srazil botu nosem?“ (14.07.2019)

Kdo že to dělá na Novém Zélandu tak kouzelné děti? Podle rozkošně ohrnutých horních rtíků patrně jeden a tentýž člověk... ;-) Ani Alamein není ledajaký taťka, takového rozhodně nemá každý - umí nabudit fantazii, dodá potřebné sebevědomí a na pozemku má schovaný poklad, který ne a ne najít. Škoda, že mu při hledání poněkud uniká, že ty největší poklady má přímo před nosem... O smutných věcech zvesela - to je Vozvraščenije podle Taika Waititiho, naprostá pohoda v novozélandské angličtině, z jejíhož akcentu prý místní velmi snadno určí, z jaké společenské vrstvy pochází jejich spolubesedník :-) (08.09.2015)

Velmi mile mě tento snímeček překvapil. Děti zde vyrůstají v moc krásném novozélandském prostředí, které je plné prudce inteligentních a velice milých lidí. Poklidnou venkovskou idylku naruší příjezd jednoho moc hodného tatínka, kterému se po jeho dětech velice stýskalo. A taky trošku po zakopaném pytlíku peněz. Celý příběh je divákům servírován z dost zkreslené a extrémně naivní dětské perspektivy, takže místo pocitů zděšení převládají spíše pocity pozitivního ražení. I když snímek vskutku nepojednává o ničem moc krásném, tak v rámci možností vyznívá pozitivně a navozuje po drtivou většinu stopáže pozitivní atmosféru, která je velice nakažlivá a snadno ji podlehnete. Velkou pochvalu skládám dětským hercům. Hráli jako o život. Dost jsem se před zhlédnutím snímku bál a opět úplně zbytečně. Luxusní záležitost, která vám ukáže, že Nový Zéland není jen krásnou přírodní destinací a posledním rájem na Zemi, ale v jeho srdci se denně odehrávají i dost drsné osudy nejchudších vrstev tamějšího obyvatelstva. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (14.10.2016)

Ľahunká, ako letný podvečerný vánok, oddychovka plná skvelých, za hlavu popadajúcich sa, absurdných situácí ! Najlepšie by bolo k tomu otvoriť si studeného lahváča, zapáliť džointa a vychutnať si túto bezstarostnú pecku, ale bohužiaľ, musel som ísť do rachoty na poslednú piatkovú nočnú a tak túto pohodu budem zdielať už len za pásom... (29.10.2010)