Kruh Osmi

Krátký obsah prozrazující hrubou kostru příběhu vypadal docela zajímavě. Nečekal jsem sice žádné zázraky, ale někde ve skrytu duše jsem doufal, že by tento film nemusel být zas až tak špatný. O jeho nepříliš lichotivém hodnocení jsem při spuštění tohoto kousku, neměl ani potuchy. Začátek se nesl v duchu písně Flames Go Higher od skupiny Eagles of Death Metal a já si pobrukoval společně s hlavní hrdinkou. Dokonce jsem společně s ní pociťoval i jistý prvotní odpor k domu s výstižným jménem Dante. Vlastně to samé můžu říci i o samotném pokoji, který ve mně vyvolal nedobré vzpomínky na jedno nejmenované ubytovaní, které jsem v minulosti musel absolvovat. Ale konec nostalgických žvástů. Pochmurný interiér a především vlezlí až úlisní obyvatelé domu, byli příslibem k zajímavé podívané, ale to jsem ještě neměl tušení o všech těch slabinách samotného scénáře. A že jich tu bylo. Nevím, jestli to bylo slabou chvilkou jinak docela úspěšného režiséra Cragga, ale je pravda, že on se ve své kariéře věnuje spíše natáčení seriálů, nebo jeho neschopností pracovat s hororovou atmosférou. Ovšem i scénárista by si za odvedenou práci, zasloužil pořádně nafackovat. Kvalita nepříliš duchaplných dialogů byla na úrovni zvláštní školy. Když k tomu připočítáme i přemíru žánrového klišé a opravdovou nemohoucnost tvůrců, byla katastrofa na světě. Objevila se tu celá řada scén (nebo konverzací), u kterých jsem si prostě musel zaťukat na čelo, jak je možné, něco takového vůbec vypustit do světa. No ono jestli to nebude tím, že celý film byl pod hlavičkou Mountain Dew Green Label Studios, které se mimo jiné podařilo procpat svůj produkt (nápoj) i do samotného filmu (Coca Cola to dělá pořád, tak proč se tomu vlastně divím). Čímž tedy hodně zamrzí, že když už se tu něco hororového skutečně objevilo, tak to pohřbila právě již zmíněná nemohoucnost režiséra. Několik slušně naaranžovaných mrtvol – to je dost chabý výsledek, pro uspokojení hororových fanoušků. 30% (19.12.2016)

Nooo... tak tady, tady se tvůrci vážně hluboce vyznamenali. Začátek je superdlouhý psycho, kdy kráva plove plove a já se fakt těšil, že se v tom debilním bazénu utopí... no nestalo se, a já se nějak překlopil a sklouzl jsem do dalšího děje, který svou bezhlavou nesmyslností ladně překonal sračkový začátek a já hledal způsob, jak bez čekání utopit sebe. Ne, že bych to chtěl nějak podrazit, nebo tak, ono to ani moc nejde, ale takovej superblábol se vážně hledá dost nesnadno. Tzn závěrem, pokud někdo toužíte po filmu, kterej vás fakt totálně nasere svou bezmyšlenkovostí a totálně bezvýznamným dějem, tak tenhle kroužek je fakt to pravý. Asi by bylo lepší namalovat si kroužek rtěnkou na pé.. a ladně vklouznout do nádherně vymydlenýho zad.. :-) (27.01.2021)

Nepočítaje reklam přemýšlím, že jsem zratil asi osmdesát minut svého života. Kruh osmi se brát jako horor rozhodně ani nedá. O obsazení a scénáři ve filmu není třeba raději mluvit. Film byl naprostým zklamáním a důsledkem úbytku času. Hvězdičku si zaslouží jen z lítosti a z celku zajímavě zdesignovaných scén se smrtí. (29.11.2013)

Z tohohle filmu mám rozporuplné pocity. Buď jde o geniální záležitost nebo o naprostou hovadinu a takový pocit mě nepřešel ani u závěrečných titulků. Jeden fakt je, že zajímavé to bylo jen ten závěr na mě působil tak nějak podivně. Každopádně DJ Qualls mě ve filmu neskutečně štval což připočítávám jako plus k jeho hereckému umění. (24.02.2010)

Snímek trochu čerpá z japonských hororových počinů, ale jinak se snaží jít svou cestou. Tu cestu si ale vybral poněkud kostrbatou. Atmosféru a tempo si poctivě drží. V ději se však dá občas ztratit. Originalita žádná a tak když se zase zorientujeme, jsou si určité věci předvídatelné. Kdyby se tvůrci vyhnuli té ponuré zmatečnosti, možná by to dopadlo daleko lépe. (22.05.2014)