Den zrady

Hra na kariérizmus versus lojalitu v prehľadnom scenári a presnej réžii, plodiacej skvostné herecké výkony. Bez vedľajších motívov a s menším množstvom postáv než sme zvyknutí z podobných filmoch, ale o to väčšou koncentráciou na ne. Že to evokuje skôr výborný opus HBO než ambicióznu kino produkciu, je handicapom iba do tej miery, že to stačí vidieť doma (na rozdiel od vizuálnejšieho a atmosferickejšieho Michaela Claytona, ktorý bol o to väčším pôžitkom na veľkom plátne). (15.02.2012)

Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 (02.01.2012)

Abychom zajistili vítěství svých ideálů, musíme je před tím zradit. Jednoduchá myšlenka, perfektní obsazení a režie (Clooney je strašně super ve střídání poloh, Hoffman úplně minimalistickej, za Goslinga pláče sklo od auta...), hodnocení stojí a padá na tom, zda vám to stačí a 3 jsou pro mě stejně obhajitelné jako 5... Michael Clayton mě ale nějak chytil víc, netuším proč. (23.12.2011)

Film nabízí zdařilou výpověď o bezcharakternosti a amorálnosti politických kampaní. Zde zaměřeno na primárky Demokratické strany v USA, ale šlo by jistě uplatnit na jakýkoli stát a stranu. Je dobře, že se snímek vyhýbá klasickému sortýrování hodný – zlý. Lidé pracující na kampani mají své stinné i světlé stránky. V celkové hysterii předvolebních bojů všichni zúčastnění ve volebním týmu, novinářka i samotný guvernér postupně odhalují, kam až jsou ochotni zajít. Nakonec to kupodivu není Clooney v roli prezidentského kandidáta Morrisse, ale Gosling jako jeden z vedoucích kampaně Steven, kdo má hlavní roli. Díky tomu se veškeré drama odehrává v zákulisí politických bojů, což je silné pozitivum, které žene film a staví ho výš. Oba herci podávají skvělý výkon, podpořený scénářem. Clooneyho úlisný guvernér v záři reflektorů a televizních kamer, neustále pálí do objektivů jeden frenetický proslov za druhým, což je vždy doprovázeno nekonečnými ovacemi publika běžných Američanů. Jak děsivě výmluvné divadlo pro diváka sledujícího zákulisí. Goslingův mladý průbojný lobbista, připraven jít přes mrtvoly, zdánlivě nejzkaženější ze všech zase překvapivé nachází alibi svého konání, díky nekonečné špíně všude kolem. Pečlivě budované drama nabízí možnost pochopit konání a motivace všech postav, čímž působí realistickým dojmem. To je u dnešních filmů docela vzácnost. 74% (09.02.2012)

Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson (23.01.2012)