Pieseň o sivom holubovi

Ano, ano - som mylovnik ceskoslovenskej kynematografyje, ale urcite nemam rad rezisera Stanislava Barabasa a ani Rezuchu, no a pochopitelne Vojtecha Trapla. Takze tato znoska pribehov od vypuknutia SNP az po prve vojnove udalosti na mna nefunguje. Takze sa nestotoznujem s entuziazmom miestnych mentalov a napliaskam tomu len takych obycajnych 25 % (21.06.2014)

Mohol to byť prekrásny poetický film o svete videnom detskými očami. Lenže súdruhovia tam dosadili tie svoje čiernobiele figúrky s dialógmi schválenými v komisiách a naraz to získalo podobu denaturovaného liehu na sviatočnom stole. Ešte aj dnes pri ich objavení sa na obrazovke zaškrípem zvyškami chrupu. Ale aj napriek ich negatívnemu podielu na výsledku je to nadpriemerný film, za ktorý sa tvorcovia určite nemusia hanbiť a ktorý aj dnes zanechá v divákovi výrazný dojem. (08.09.2010)

Tak opět jedno menší dilema v hodnocení, které nakonec zvýšil až závěr filmu. Od začátku jsem se pral s určitou naivitou snímku. Hereckou, dějovou i režijní. Ani herci, ani děj, a bohužel ani režie nejsou, podle mně, nadprůměrné, k tomu ještě trochu zarudlý obal. Ovšem například osud Nataši, velice překvapivá role pro J. Sováka, kolaborantské dilema některých "bojovníků" a silné momenty, které film nepochybně má, mně nakonec přiměly přimhouřit oči. Zdeněk Barabáš se alespoň zpovzdálí může postavit do řady za pana Kachyňu, či Uhera. Zdeněk Liška zněl ze začátku skvostně, nicméně v průběhu filmu už to tak silné nebylo. Není to špatné, ovšem slovenská kinematografie má daleko silnější filmy z tohoto období. (27.05.2013)

Očekával jsem od Barabáše něco tak skvělého jako Zvony pre bosých. Padající rubl do vody s CCCP vyleštěným jako psí kule jsem ještě vydržel ale vykreslení Chudíka jako buržoazního zbabělce, co má na starosti 2 kluky, to už jsem nezvládl. Klišovitý komunistický dětský film. Určitá poetika propracovanější v Zvonoch per bosých tu malinko vyčuhuje růžky. (30.04.2011)

Pravdu o SNP (raději zkratkou) se nedozvíme z dokumentů ani z poezie. (Možná má pravdu vtip, v němž se z "Letiska tri duby" stalo "Letisko dva duby".) Kdo však po pravdě nepátrá (a koho by teď vlastně ještě zajímala?), může si užít poetický (i patetický) konec války na Slovensku. Barabášův filmový příběh leží v zorném poli dětských hrdinů – a kdo zvládne dětské herce, má napůl vyhráno. (30.12.2015)