Rukavička

Docela jsem přemýšlel. Nevěděl jsem popravdě, jak správně Rukavičku ohodnotit, ať už za pomoci recenze či hvězdiček. Nakonec mne k ohodnocení třemi hvězdičkami donutily nejen zdejší recenze (kromě recenze od NinadeL, kvůli té člověk dostane jen psychické problémy) a mé vlastní zmatení z poměrně zvláštně pojmutéhu příběhu (scénáři), které mne donutilo k průměrnému hodnocení přistoupit. Rukavička však jako taková za zhlédnutí rozhodně stojí, jen se nenechte oklamat, jestli si někde necháte, někým či něčím, vtlouct do hlavy lež, že se jedná o komedii, protože budete překvapivě zklamaní. Já naletěl, ale zklamán nejsem. 3/5 (01.10.2023)

J. A. Holman toho zase tolik nenatočil, ale jeho Modrý závoj i Děvčata, nedejte se! se mi docela líbily. Rukavička není zase tak zajímavý film, ale ne vyloženě špatný. Natašu Gollovou mám navíc velmi rád, protože tu si opravdu nelze s nikým splést. Její herecký projev byl vždy naprosto jedinečný. Zmíněná rukavička ve filmu čeká na svou roli dost dlouho a vlastně ani žádnou pořádně důležitou roli nehraje. Film je směsicí všeho, co už někdy nabídnuto bylo. Dívka nechce dohodnutý sňatek, seznamuje se se starším mužem a zamiluje se do něj. Vedle toho tu je muž, který se topí v dluzích, neúspěšný umělec a vykukové, kteří na něm hodlají vydělat. To vše spolu tak nějak hraje jako rozladěná kapela. Uvěřitelné není ani to, že si žena muže vydržuje, nechá ho dojít do největších problémů a v poslední chvíli ho chce zachránit. Film tak zachraňuje už jen ta N. Gollová a také Otomar Korbelář. (06.12.2021)

Rukavička je pro mě velmi těžko dešifrovatelným filmem. Buď se jedná o velmi kvalitní červenou knihovnu, která ovšem paradoxně obsahuje scény, které jakoby vypadly z Pytlákovy schovanky, popřípadě má ambice na společenský filmový epos se sentimentálním zabarvením. Film si zvolil za cíl rozehrát charakter čtyř hlavních postav, jejichž osudy podle scénáristů ovlivňuje rukavička zakoupená jak jinak v salonu Hany Podolské. Filmu by neškodilo procházet se pouze v linii Mařenka-Arne a vedlejší motiv- láska Jeníka k tanečnice Pavlíně (podobně jako jiné scény zbytečně rozsáhlého filmu) by bylo lépe vypustit. Mařenka Berková v sobě nikdy nemohla mít ztřeštěnost Evy Norové, kouzlo Poldy Krušinové, půvab Zuzanky Nedbalové stejně jako čistou krásu Helenky z Pohádky máje. Nabízí se srovnání s Mařenkou Novákovou, ale také zde chybí ony variace přirozené komiky a osobního šarmu. Ale Nataša Gollová je stále Natašou Gollovou a své příznivce, mezi něž se počítám, rozhodně nezarmoutí. Rozhodně lepší než další spolupráce s režisérem Holmanem - Velká přehrada, Bláhový sen. Navíc je zde velmi dobrá charakterní role Františka Kreuzmanna, který už pokolikáté dokazuje, jakým výjimečným a zároveň málo využívaným hercem byl. Proti Rukavičce v zásadě nic nemám. Velmi příjemně a nostalgicky se na ni dívá, zvláště za zimních večerů v houpacím křesle s tabulkou hořké čokolády v jedné a šálkem černého čaje v druhé ruce. Zároveň je ovšem filmem, který mohl nabídnout víc. (23.12.2003)

Výborná kamera Václava Hanuše od prvních záběrů rozpohybuje prostředí a navozuje dojem modernity, bohužel dojem dlouho nevydrží, když příběh sklouzne do dobových kolejí romantického příběhu lásky. Noblesní Vlasta Fabianová (tehdy 29 letá) zde jako zralá femme fatale (teprve 29 letá!) suverénně vládne scéně.(Tři a půl hvězdičky). (01.08.2017)

Netuším, proč Řezáč prakticky současně psal červenoknihovní povídku Milostná bloudění, poplatnou všemožným dobovým klišé, a zároveň velice slušný psychologický román Černé světlo, ve kterém dokonce zachovává některá jména (Zejdová); na námět románu natočil v r. 1980 Jaroslav Balík film Rytmus 1934, bohužel velice poplatný tehdejšímu propagandistickému pojetí. Ovšem zpracování filmu Rukavička není o nic lepší; nechápala jsem neorganické groteskní zpracování Pavlíniných vzpomínek; celý film působí, jako když pejsek s kočičkou pekli dort; herci se bohužel marně snažili o vylepšení (promiňte, Mistře Korbeláři). (27.12.2011)