Příběhy obyčejného šílenství

Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání. (18.01.2020)

Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva. (12.02.2012)

Tak viděl jsem film, hodně na mě zapůsobil, a tohle to bylo ještě intenzivnější. Myslím, že málokterý film nebo divadelní záznam je tak lidský a schopný vyjádřit potřeby a nutnosti života. Tady se kromě velkých životních témat jako je láska řeší i drobné úpadky a úchylárny každého z nás, což je věc, kterou si málo připouštíme, ale dějí se jich tisíce. Každý máme trošku divného kamaráda, trošku stále aktivní minulou lásku a trošku rodiče co nám radí. (20.07.2022)

Geniálne spojenie autorskej originality a hereckého absolútna. V porovnaní s pre mňa zbytočnou filmovou verziou je tá divadelná oveľa mrazivejšia a úchylnejšia, čím reálnejšia, zároveň oveľa absurdnejšia a tým podstatne zábavnejšia. Označenie KULTové je úplne presné. Autentický divadelný zážitok (videl som 7X) je nenahraditeľný akokoľvek veľká uhlopriečka televíznej obrazovky dojem sprostredkováva, atmosféru totiž nie je možné preniesť z dosiek do TV stopercentne. P.S. Fakt, že Moucha, dokonalý vo svoje bizarnosti, nemá vo filme žiaden priestor, neberiem (vôbec) osobne! "ROLUJ " (01.05.2010)

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)