Příběhy obyčejného šílenství

Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda. (27.05.2010)

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)

Oblibě kultovní Zelenkovy hry rozumím, je plná hlášek, cool postaviček, nadsázky a absurdních situací, nicméně pokud ji srovnám se stejnojmenným Zelenkovým filmem, dám paradoxně přednost filmovému zpracování, protože je méně ambiciózní, je v něm méně motivů, snahy o velké umění, filozofování, absurdity a ujetosti. Je zkrátka tak nějak víc zasazená do reálného života je civilnější... Navíc někteří herci mi na divadle zkrátka nesedli, především pak Klára Melíšková. Základní trojice herců, která táhne jak divadelní, tak filmovou verzi, je ale famózní Ivan Trojan, Nina Divíšková a Miroslav Krobot. Chemie mezi nimi funguje na jedničku. Jinak divadelní verze pro mě byla jako na houpačce, některé momenty se mi líbily opravdu hodně a některé mě obloukem míjely. Celkový dojem: 65 %. (14.02.2012)

V tomto zpracování Příběhů obyčejného šílenství, na mě scény působí vtipněji a tak nějak více promyšleněji, přesto je hra na rozdíl od filmového zpracování taková brutálnější a celá v celém svém kontextu působí, tak nějak depresivně, surově, ale nějakým šíleným způsobem i krásně. Naprosto zde exceluje Ivan Trojan, ostatní zde tak nějak ustupují do pozadí, až na paní Divíškovou s panem Krobotem. Jako první jsem kdysi viděla film a tenkrát mě tam hrozně okouzlila Zuzana Šulajová, jako Jana pro mě byla víc sympatická a taková více lidská. Obě dvě zpracování hodnotím 5 hvězdičkami, protože obě zpracování na člověka působí úplně jinak. (24.06.2013)

Defilé Zelenkových šílenců, ať už ze Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství, nebo třeba i Roku ďábla je fascinující... Mám je moc rád. Skoro všechny (úplně všechny přece jen ne, to bych byl dobrej úchyl)... A jsou stejně dobře šílení ve filmech i na divadle... "Myslíš, že to mám z chlastu? Přece jen bych s ním nerad musel přestat." (09.02.2012)