Příběhy obyčejného šílenství

Pokud člověk vidí nejprve film a až poté divadelní představení, nepochybně jej překvapí, jak výrazné rozdíly mezi nimi jsou. Některé motivy zcela zmizely, jiné se proměnily jako chameleon, některé se objevily nově. Zelenka přitom demonstruje svrchované pochopení filmových a divadelních prostředků, neboť zatímco divadlo je jakožto rodná sestra komediantství, poesie a nespoutané imaginativnosti útvar z principu daleko bližší nadsázce a experimentu, film je vizuálnější, šířeji rozkročený, ale zároveň jaksi normálnější a zklidněnější. Obojí je ovšem naprosto přesně chycené a suverénně zpracované... Záležitost neuvěřitelná dvojnásob, uvážíme-li, že jde o Zelenkův divadelní debut... Celkový dojem: 85% (09.02.2012)

Ať žijí prkna, fakt že jo. Srovnání s filmem se nabízí, protože k té adaptaci jsem se dostala dřív. Nemůžu říct, co se mi zdá lepší, je to jiné. Na divadle se mi líbí nepřítomnost tety. Klára Melíšková je taková vhodnější, energičtější a střelenější Jana. A samozřejmě duo Krobot - Krobotová je kouzelné. Oproti tomu se mi zase sousedi a jejich verze líbili víc ve filmu. Rozhodně je chválihodné, že film nepůsobí divadelně a naopak. Používají si pěkně každý svoje prostředky a všichni jsou spokojení. Paráda. (27.05.2010)

Měl jsem kliku a viděl tohle naživo. Text se mi zažral do mozku tak, že si nemůžu pomoci a mám pocit , že v rámci derniéry si to herci a herkyně sem tam užívali malinko mimo rámec režijního záměru (i pan Krobot se několikrát usmál-to bylo hodně divný ....). A ten Zelenka.... vezme vlastně ,,obyčejnou" romanci dvou výrazných (čti vyhraněných) osobností a namastí tam bambilon odboček a témat (viz. třeba jeho Knoflíkáři). Nádhera! - Osobně tuhle hru považuji za jednu z CZtop deseti co kdy divadelní prkna téhle kotliny popatřila. No a díky dobrému zvuku a nikoli statické kameře (co ta mi zkazila jiných divadelních záznamů, zde tak dynamická, že místy spíše TV inscenace hry, než divadelního představení) za mě maximum hvězd co mám. (08.04.2022)

Zelenkovi se opakují motivy (Elevator music, Trojanovo "loudění"), ale pořád to funguje. Některé věci se mi na divadle líbily víc než ve filmu (obsazení Jany), některé méně než ve filmu (obsazení Petrových sousedů), proto hodnotím stejně jako film. Dobře, jsem sice kurva, ale nejsem úchyl. --- Já jsem úchyl, ale aspoň nejsem kurva. (12.02.2012)

Nemůže to být z pití? Já bych kvůli tomu nerad přestával. Jsme skuteční blázni nebo jen lidé, co si to o sobě myslí? Nakonec nám zůstává v podvědomí otázka, co z toho by bylo lepší. Příběhy obyčejného šílenství jsou trpkou notou absurdity, kdy láska se mění v šílenství a šílenství v lásku. Rozum zůstává stát nad tím, jak se z něho může stát úplně něco jiného. Jeden dělá něco, aby se bláznem stal, druhý se snaží z objetí šílenství vymanit, no a třetímu se nechce vymanit, protože je takto šťastný. Nebo je to všechno jinak? Existuje na tomto světě vůbec nějaký skutečný blázen? Ano i ne. Je to jedna lovestory, kde všichni touží po tom něčem, co má v sobě špetku něčeho nekalého. Vždyť víš, jak to myslím. (15.05.2019)