Příběhy obyčejného šílenství

Pokud člověk vidí nejprve film a až poté divadelní představení, nepochybně jej překvapí, jak výrazné rozdíly mezi nimi jsou. Některé motivy zcela zmizely, jiné se proměnily jako chameleon, některé se objevily nově. Zelenka přitom demonstruje svrchované pochopení filmových a divadelních prostředků, neboť zatímco divadlo je jakožto rodná sestra komediantství, poesie a nespoutané imaginativnosti útvar z principu daleko bližší nadsázce a experimentu, film je vizuálnější, šířeji rozkročený, ale zároveň jaksi normálnější a zklidněnější. Obojí je ovšem naprosto přesně chycené a suverénně zpracované... Záležitost neuvěřitelná dvojnásob, uvážíme-li, že jde o Zelenkův divadelní debut... Celkový dojem: 85% (09.02.2012)

Tož to byl nářez:) Film jsem viděla před několika lety, takže jsem si už moc nepamatovala přesný děj. Téměř geniální. Geniálně napsané dialogy, zdrcující síla humoru v dialozích, jednotlivých scénách, pohledech či jednotlivých slovech. Excelující Ivan Trojan a jeho obličeje, civilní Miroslav Krobot, rozjitřený Martin Myšička a energická Klára Melíšková. Jakmile je Trojan na jevišti, jedná se o komedii a "jede" v tom ještě ke všemu Petr Zelenka, záchvaty smíchu jsou zajištěny:) (14.02.2012)

Minimálně první polovina je téměř nepřerušovanej výtlem. To dělá z téhle inscenace tak dvakrát lepší zpracování, než celovečerák. Kromě toho, že děj je místy docela jinej (a lepší), si taky herci se svejma postavama víc hrajou a maj mnohem ujetější pohyby, ksichty, kecy, zážitky. Trojan to sice úspěšně vede, ale třeba Krobot, Divíšková, Ornest, Myšička, Šimčík, Plesl, ti všichni jsou úplně dokonalí a vtipní a já nadšenej. Holt taky to má jedno mínus a to je druhá polovina, kde už tolik srandy není a objevujou se tam různý kiksy, co mě moc nebavily. Ale celkově to je prostě bomba, kterou bych chtěl klidně vidět i naživo přímo v divadle. (02.08.2017)

Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání. (18.01.2020)

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)