Fantom Morrisvillu

Myslím, že hudebně se tomu říká transpozice - převod písně do jiné tóniny. A z šestákové detektivky je najednou komedie, i když se děj a zápletky v podstatě nezměnily. Hvězdička navíc za Skopečka, a taky za vzpomínku na komunismus, ve kterém mě matka pokoutně sháněla Tarzana, Bigglese a jiné osahané a potrhané sešitky s dobrodružstvím. Byly totiž cenější než svatební náhrdelník rodu Morrisů. (04.10.2009)

Po již x-tém shlédnutí Fantoma Morrisvillu od jeho vzniku jsem nenacházel nic, co by mi tato studená komedie suchého anglického humoru mohla ještě nabídnout. Snad občas jen pouhý náznak úsměvu na mé tváři. Hlavní roli v této parodii přisuzuji jednoznačně panu Janu Skopečkovi, který herecky dominoval. V žádném případě netvrdím, že se jedná o nepovedený kus. Mnohým, kteří ještě neviděli jistě úsměv na rtech vykouzlí. (19.02.2013)

Parodie, to je rodinné stříbro českého filmu, tedy toho předlistopadového. Míří přesně, trefuje vždy do černého, a kadence vtipů, gagů a hlášek bývá smrtící nejen pro bránici. Fantom je další dokonalou ukázkou. Zábavný, svižný, plný skvělých hlášek v provedení těch nejlepších. Ať už je to Nový, dvojka Olmer a Marvan nebo Fialová. Přestože při reprízách u sebe pozoruji určitou schovívavost projevující se přehlížením občasných technických i dějových nedostatků, stále se u nich bavím natolik dobře, že jsem k této své schovívavosti značně schovívavý. (10.06.2014)

A zase Bořivoj Zeman. Ze všeho, na co ten chlap sáhl, je cítit nadhled a šmrnc, a když si v hostivařských ateliérech přibral na pomoc ještě Vlčkův scénář s neskutečně promakanou výstavbou i vybroušenými dialogy, pravý prvorepublikový šarm Oldřicha Nového, hlas a dar sdělného pohybového herectví Waldy Matušky a všechny ostatní skvěle obsazené i okostýmované herce, vyšla mu z toho láskyplná rodokapsová parodie, která u mě pravým suchým anglickým humorem i (ne vždycky humornými, ale stejně sympaticky understated) střihovými rafinovanostmi, z nichž porůznu roztroušené mžikové záběry fantomovy tváře patří k těm nápadnějším, vyhrává nad Limonádníkem, Adélou i Schovankou, o vraždících drahoušcích, vražděných Jessiích a psu pana Foustky nemluvě. (23.12.2014)

"Vyloučíme-li všechny osoby, které zločin spáchat nemohly, dojdeme k závěru, že ho mohl spáchat kdokoli jiný." :-) Po bohužel marných pokusech vzkřísit Kristiána a několika trapných montérkových anabázích dostal Oldřich Nový zase příležitost zahrát si svou tradiční dvojroli vyjukaného malého človíčka a jeho alter ega z velkého světa, tentokrát z brakového románu. Úvodními titulky burácí Bizetův Pochod toreadorů, ale zbytek filmu už tak svižný není. Škoda, že se tolik šetřilo na výpravě a tricích. Scénář je napsaný chytře a vtipně, s evidentní láskou k románům Edgara Wallace, kde se to jen hemží tajnými chodbami, tajemnými zlosyny a nejasnou minulostí hrdinek. Jenže všechno to působí tak polystyrenově a improvizovaně, že žádoucí atmosféra tajemného šlechtického sídla se prostě nedostavuje a vy si každou vteřinou uvědomujete, že sledujete jen skupinku herců v laciných kulisách. Obávám se, že argument "laciný žánr=laciné kulisy" v tomto případě neobstojí. Ale stejně mám ten film rád pro neokázalou komiku Nového, Marvana, Filipovského a královny české parodie Květy Fialové ("Manueli! Ty živ?") 70% (28.12.2005)