Musíme si promluvit o Kevinovi

Tilda Swinton, která by zahrála přesvědčivě i kliku u dveří, by si zasloužila vyšší hodnocení, stejně jako Ezra Miller. Nic proti námětu, jenže scénář má jedno "ale": že by Američani, kteří řeší s odborníky pomalu i to, že jim nechutná stejná žvýkačka jako sousedovi, by se neobrátili na nějakého dětského psychologa? I kdyby to neudělala matka (otec až do určitého momentu neviděl-neslyšel), copak ta rodina žila naprosto izolovaně? To nebyli schopni porovnat jednání svého potomka s ostatními dětmi? A i kdyby ne, určitě by se přece našla nějaká dobrá duše, která by upozornila na Kevinovo přinejmenším nestandardní chování? Přijde mi to velice nepravděpodobné. Navíc film vůbec nezobrazuje Kevina mezi spolužáky nebo přáteli (s výjimkou scény s lukostřelbou); je to záměr, nebo alibi tvůrců? (28.02.2013)

Děsivé, tísnivé, depresivní. Od prvního záběru na rajčatovou bitvu mi bylo jasné, že až film dokoukám, moc příjemně mi nebude. Démonické dítko je zlo ve své nejčistší podobě. Dokáže zmanipulovat celou svou rodinu, aby se mu neustále snažila zavděčit, podlézt. Zoufalost a bezmocnost matky Tildy Swinton, která svého syna miluje a on ji strategicky ničí život, je hrozivá. PROČ to všechno dělá? Měli bychom si o něm promluvit, než bude pozdě... (14.04.2013)

Nemůžu to prostě dostat z hlavy.... Příšerně depresivní film.. Ach jo..... (29.05.2013)

Tak 78%, jo? No, to mě zase jednou osazenstvo ČSFD pěkně podfouklo, jelikož tohle je tak s těží na jednu hvězdu, když přimhouřím obě oči a pro jistotu i kuří oka na nohách. Thriller? Ale prosím vás... Drama? Jo, ale bídné kvality. A nyní rozsudky: Režisérka 20 let nepodmíněně za zhotovení filmu, který urazil můj vytříbený filmový vkus. Kameraman 15 let nepodmíněně za snímání z takových úhlů, až mě z toho bolela hlava. Autor hudby 8 let těžkého žaláře za zhotovení jednoho z nejméně padnoucích a zároveň nejotravnějších soundtracků poslední dekády. Střihač 12 let nepodmíněně za to, že se podepsal pod film sestříhaný do takové motanice, ve které aby se prase vyznalo. Scénárista 10 let těžkého žaláře za pokus unudit mě k smrti. Tilda Swinton 6 let nucených prací za to, že se na ni nedá koukat. Ezra Miller 2 roky podmíněně za to, že jeho postava zabíjí naprosto pitomě lukem (ne, není to cool, když už to nebude samopal či brokovnice, tak se spokojím tak leda s kuší nebo maximálně nějakou sečnou zbraní, třeba katanou). A nakonec všichni místní uživatelé, kteří dali víc než dvě hvězdy, se odsuzují k desetihodinovému čumění do zdi. Vzhledem k tomu, jak málo jim stačí, aby se bavili, tak to pro ně nijak drastický trest jistě nebude. (29.08.2013)

otřesně zrežírované a sestříhané. 10%. Zajímavý komentář TomStrom. (30.09.2013)

Tak tenhle film byl pro mě spíše zklamáním a depresivní ? To vůbec, spíše mám depresi z toho, jak o ničem to bylo. Zbytečných 112 minut, kdy jsem se mohla podívat na něco určitě mnohem kvalitnějšího. Pomotané děje, člověk ani neví co se tam vlastně stalo, snad až na konci si znuděně domyslí. (10.05.2015)

Ak sa ma niekto spýta na najdepresívnejší film, aký som videla, určite sa mi hneď vybaví tento. Napätie medzi Tildou a Ezrom bolo takmer hmatateľné a ja som už dlho necítila pri sledovaní filmu takú úzkosť. Zlovestná atmosféra sa tu vydarila na výbornú a možno by to chcelo ešte trochu viac vygradovať koniec a tú depku by som už asi tak skoro nerozchodila. (04.06.2015)

Prázdná artovka plná samoúčelných ,,ikonických" obrazů. Rád bych se nechal unášet čistotou stylu, ale schematičnost děje mi to neumožní. Démonizování Kevina je na hranici parodie. Chybí mi nějaka větší nejednoznačnost. (13.07.2017)

Pěkná sonda do způsoby výchovy v "moderních, progresívních" zemích. Místo aby spratek dostal pořádně nařezáno, papínek se s ním vysírá a maminka i když by chtěla, tak se bojí, aby na ní nepřišla sociálka. To že spratek na konci udělá to, co udělá je dílem jeho vina, ale velkým dílem i vliv téhle pseudovýchovy. No a reakce veřejnosti? Typická ukázka "humanismu" a pokrytectví. a Tilda Swinton výborná, ale spratek ve všech třech obdobích jeho života taky dobrý. (09.11.2017)

"Umění" 1/5 (08.02.2018)

Filmová sonda do života Kevina, ktorého neradno nechávať samého doma. Alebo s niekým. Psychologický pohľad režisérky Lynne Ramsay, oscilujúci medzi rovinou prítomnosti a minulosti, zachytáva život zdanlivo bežnej rodiny. Ale skutočne len zdanlivo. Hlavná dejová rovina stavia na vzťahu Evy (Tilda Swinton), matky, a jej syna Kevina (postupne stvárneného tromi hereckými protagonistami), ktorý je plný obojstrannej, zrkadliacej sa nenávisti od čias, kedy sa Kevin narodil. Priama príčina tejto animozity, ktorú živí najmä samotný syn, nie je vysvetlená, odpovede si má nájsť divák. Tomu sa tak núka hneď niekoľko možností, pričom všetky môžu byť ako správne, tak aj nesprávne. Tak či onak, všetko smeruje k jednému bodu, a síce k záveru. Ten potom divákovi ponúka len ďalšie otázky. Film z celkového hľadiska stojí za zmienku z niekoľkých dôvodov. Spôsob príbehového rozprávania minulosť kontra súčasnosť síce nie je v kinematografii žiadnou novinkou, veľmi dobre je tu však zvládnutý pomer oboch období - ani veľa, ani málo, tak akurát na dostatočnú tvorbu príbehovej mozaiky. Pre Tildu Swinton je to v podstate "one woman show", ktorú takmer výlučne nesie na svojich pleciach. Veľký dôraz je tu kladený na symboliku červenej farby, ktorá môže mať hneď niekoľko významov - či už ako krv, farba hnevu a nenávisti, alebo čosi úplne iné. A aby toho nebolo málo, záporná postava je skutočnou zápornou postavou. Kevin svojím správaním naprieč všetkými rokmi, zachytenými vo filme, predstavuje charakter, ktorý do vrecka strčí aj tie najväčšie záporné postavy v dejinách kinematografie. Divák sa tu môže ľahko pristihnúť, že to dieťa skutočne nenávidí, a má na to navyše x dôvodov, takže to pred sebou ani nikým iným nemusí ospravedlňovať. Toho malého a potom veľkého hajzlíka by bolo ideálne použiť v reklamnej kampani na antikoncepciu. We Need to Talk About Kevin má bezpochyby množstvo aspektov, ktoré z neho robia kvalitný film, ale k úrovni špičkového diela mu predsa len čosi chýba. Svojím námetom aj spracovaním mnohých divákom istotne šokuje, čo je v prípade tohto žánru len plusom, no zároveň je (či možno nie je) v ňom niečo, čo ho jednoducho nedokáže posunúť na vyššiu úroveň. Tak či onak, odstrašujúci príklad, prečo je dobré zvážiť mať deti. (19.04.2021)

Dost psycho film o vztahu mezi dětmi a rodiči a možná i tom, jak by to asi vypadat nemělo. Malý Kevin je skutečně celý film představován jako „od přírody zlé“ dítě.Pokud to však mám chápat tak, že to co vidím, jsou matčiny vzpomínky na něj a na minulost, nepředstavuje takto Kevina film. Takto nám ho podává jeho matka, která jakoby si krom několika málo výjimek nemohla vzpomenout na žádnou chvíli, kdy byl Kevin hodným, normálním klukem. Všechno jí dělal naschvál a nikdo jí to ještě ke všemu nevěřil. Na druhou stranu je taky fakt, že Kevin nebyl „běžným“ dítětem – minimálně s projevováním citů a s komunikací měl docela problémy. Jenže – co vlastně čekat od dítěte, jehož matka taky zrovna otevřeným projevováním jakýchkoliv citů neoplývala – ať už naštvaností a nebo láskou. A co se týče komunikace, s tou měla očividně problémy celá rodina – jak matka s otcem, tak matka s Kevinem. Když s Kevinem mluvila, málokdy se dívala přímo na něj (jen když byl malé dítě). Zdálo se, že mluvit s ním, je pro ni docela dost problém. A samotnou kapitolou je pak i výchova. Taky si myslím, že je dobře naslouchat přáním a potřebám dítěte a brát na ně ohled. Ale nedokážu si představit, že by mě dítě předškolního věku poslalo do prdele a já bych jen přikývla a zavřela dveře. Co čekám, že se stane později? Jasně jsem si tím nastavila pravidla. A těch situací, kdy bylo jasně vidět, „kdo to tady řídí“, bylo víc. A to skutečně nebyla Kevinova chyba, ale chyba rodičů, kteří na všechno kývli. Ostatně si to nejspíš do určité míry uvědomoval i Kevin, když mluvil o té jediné situaci, kdy se jeho matka zachovala skutečně upřímně. Zajímavé však byly taky reakce okolí, které automaticky chápalo jako vinou za situaci právě matku. Film je každopádně taky moc dobře zahraný a matka je skutečně "depresivita" sama o sobě (ať už "před" a nebo "po činu"). (09.01.2012)

Existují dva důvody, proč se na tentýž film již podruhé nepodívat, přičemž druhým důvodem se oháníme skutečně jen málokdy. Film Lynne Ramsay je však právě tím snímkem, který je v tom, co se snaží sdělit, nejen účinný, ale zejména brutalisticky útočící. Sledovat tento film bolí, nahání depresi, je to bolestně kousající mozaika jednoho lidského utrpení, která nás zatlačí do křesel s pocitem, že bolest člověka může být bezedná. Ezra Miller jako zlý synek a Tilda Swinton jako zničená matka, střet dvou světů, který snad nikdy nebyl podán v natolik čirým zlem prolezlé podívané. Střípky štěstí jsou ze začátku prokládány náhlými změnami přicházejícími s narozením potomka, aby nakonec úplně vymizely a byly nahrazeny beznadějí a trýzní nejhrubšího zrna, aneb co si počít s životem, který je jako loď na souši, bez šance otevírat si nové obzory, bez možnosti vzhlížet dál. Tento film si málokdo bude pouštět znova a když už, tak jen aby se poklonil děsivě přesnému hereckému výkonu Tildy Swinton v roli matky, která ztratila vše, co měla a mít chtěla. 80 % (23.03.2012)

Každý máme v sobě trochu z Kevina.Zde se zlo z matky otisklo na jejím dítěti,proto ta podoba.Každopádně depresivní,někdy až zbytečně.Rád bych to viděl i z pohledu Kevina,to by bylo pokoukáníčko. (25.03.2012)

Hustej příběh, skvělé herecké výkony a výborná atmosféra. Akorát způsob vyprávění mě moc nebavil (útržkovité skoky minulost - přítomnost), ale chápu že filmaře nebaví pořád opakovat klasický schéma a chtějí zkoušet jiný postupy... (10.05.2012)

Tento film je opravu "mazec"! Spousta deprese a tragédie. Navíc v tom figurují děti a matka na pokraji zhroucení je v bezvýchodné situaci. Skvělý příběh, výborní herci, ohromující závěr... Není to pro všechny, ale je to jeden z mála snímků, na který hned tak nezapomenete a to se hodně cení. (30.05.2012)

No...na to, že je v názvu sloveso "mluvit" se teda v tom filmu moc nemluví, ale právě to přidává na depresivitě a celkovému efektu. Dokoukala jsem to asi před 10-ti minutami a stále jsem ještě trochu v šoku a vstřebávám to, takže jediné, co můžu udělat je doporučit . (23.07.2012)

Jen na okraj pro krnovské kino: Popsat obsah stylem "Příběh matky, jejíž syn zmasakruje spolužáky" je naprosto ohavný a trestuhodný spoiler. (09.08.2012)

Příběh o chladné matce, která si k synovi nidy nenajde cestu a ten jí to dává odmala pekelně sežrat. Snímek je zachycen jako by z druhého břehu, od někoho, kdo se celého příběhu neúčastní, kamera jen mapuje minutu po minutě depresivní ladění Tildy Swinton a to od početí malého satánka až do hořkého konce. Leitmotivem filmu je červená barva, kterou to v některých scénách doslova přetéká, stejně jako bezmocí, ale neuvěřitelnou pokorou hlavní hrdinky. Záběry detailů gradují napětí, naopak některé metaforické scény působí chaoticky - přiblížení Evina nitra (?). Film od začátku staví diváka před otázku, zda je Kevin čiré zlo a nebo zda svou necitlivou a nelítostnou povahu budoval matce navzdory, jako trest za nedostatečnou pozornost, výchovu, lásku... Je to jeden z těch filmů, po kterém se prostě nemůžete jen tak zvednout a jít spát. Minimálně ještě zajdete zkontrolovat, zda dítka spí v postelích a nebudují pod ní zbraně hromadného ničení. (29.08.2012)

Velice vydařený snímek. Každé malé dítě kterému máma dává svou lásku a stará se o něj, jí má rádo. V tomto filmu bylo ovšem všechno jinak. I přes mateřskou lásku vždy Kevin hledal způsob, jak by mámě mohl ublížit. Co Kevin rostl se vše stupňovalo. Až do osudového dne.... Myslím, že příběh byl tak trochu šokující a určitě zanechal silný zážitek. (06.10.2013)