Rodina je základ státu

Je to televizní a docela dost dlouhé, protože těch 103 minut nabobtná na dvojnásobek. V mém případě jsem se cítil, že sleduji dvou a půl hodinový útěk člověka před následky a civilizací. Velký plus jsou herecké výkony Igora Chmely a Simony Babčákové, protože nebýt nich, tak je to průměr. Hodně trefný film na dnešní situaci! (13.11.2012)

Bezesporu zajímavé téma, ale to se dá bez potíží zkazit do bezvědomí. Nestalo se. Film funguje nejen díky výborným výkonům herců, ale především díky skvěle a precizně napsaným dialogům. Přiznávám bez mučení, že jsem vlastně celou dobu fandila tuneláři proti policii. Pro mě nejlepší český film za posledních dvacet let. (29.03.2012)

Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... (03.03.2012)

Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. (13.09.2014)