Rodina je základ státu

V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 (28.01.2013)

Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. (13.09.2014)

Nemáme tu kromě Sedláčka nikoho, kdo by byl schopný natočit současné téma (chcete-li: filmy vypovídající o současnosti) - tedy alespoň v hraném filmu. Díky za něj. Precizní herecké výkony - ano, ale utlumení už na začátku působí nepravděpodobně, když obě postavy (hrané M. Fingerem a Monikou Fingerovou) mají stejný výraz. Asi je to všechno vyargumentovatelné, ale nepůsobí to přirozeně, i když jsem si zvykla a po většinu času to fungovalo. Na postavy mluvící až nepravděpodobně echt spisovnou češtinou jsem si taky zvykala, kvituju, že po přesunu na Moravu (do svého rodného kraje) logicky protagonista začal mluvit "moravsky". Každopádně, z Rodiny jsem byla chvílemi dost na rozpacích. Řada vynikajících scén, naproti tomu jsem zaznamenala scény, které tam působily zbytečně až trapně /několikrát v komentářích zmiňovaní policisté hraní Budařem a Taclíkem - ale když nad tím uvažuju, tak to musel být naprostý záměr - edit: po přečtení rozhovoru s režisérem se dozvídám, že to záměr nebyl/. Zcizováky se mi líbily, s tím absolutně problém nemám. Jako celek film funguje. // Tenhle film snad bude mít divácký úspěch, to Sedláčkovi přeju, ale za cenu, že se jeho filmy budou ubírat do mainstreamu a budou víc "user friendly", bude tam víc prvoplánově vtipných scén, které tam samozřejmě zcela vědomě dává? Ale možná jsem jen mimo, každopádně si myslím, že tohle je film, který bez problémů zkousnou i ti čtyřicátníci, padesátníci, kteří rozhodně nechodí na "artové" filmy. Vyzdvihla bych úžasné užití hudby, ruchů. Paráda. V říjnu půjdu na film znovu, ať si udělám definitivně jasno. A těším se. Zhlédnuto na předpremiéře - LFŠ 2011. //// ad Hank: já jsem naopak byla překvapená reakcí diváků, tím, jak často a kde se publikum smálo. I tam, kde to nebylo na místě (samozřejmě řada scén byla opravdu k smíchu, šlápnutí vedle bylo pár, o to víc mrzí). Jako by už to, že některá z postav něco ucedí bylo hrozně vtipné. Ale z doslechu vím, že se lidé smáli i u Sráčů. Nevím, Sedláčkovy filmy jsou mi blízké, ale asi nevnímám všechny scény jako vyloženě komické. Asi to byla vysmátá LFŠ. Moc to nechápu. Jinak souhlas. /////////////////////////// Po 2. zhlédnutí - - - to, co mi vadilo poprvé, už mi nevadilo, takže ani s policisty Taclíkem a Budařem jsem neměla problém. Herecky je to báječné, jen velmi málo nezazněly repliky tak, jak asi zaznít měly. To jsou takové nuance, spíš to vypovídá o cítění jazyka, které má každý jiné - kde použít obecnou češtinu, kde spisovnou atd. Herci to zvládli výborně, a že to musel být zápřah. Tolik scén na pomezí humoru/vážna nemá asi žádný jiný český režisér. (29.07.2011)

Na Sedláčkovi mě baví, že si nehraje na žádného hollywoodského profesionála, naopak, točí filmy tak, jak on vše cítí a jak to umí. Klidně přizná své nedostatky, ale právě ty přidávají snímku i příběhu na reálnosti. Film Rodina je základ státu přináší současný příběh věnující se jak minimalistickému problému konkrétní rodiny, tak kauzám, s nimiž se Česká republika potýká už dost let. Nesnaží se ovšem přinést řešení, spíše přiznává, že něco takového je nemožné a pouze nechává diváka samotného se rozhodnout, jak se k problému i jednání hrdinů postaví. Jasný nekomplikovaný scénář doplňují výborné herecké výkony Martina Fingera, známého spíše jako vynikající herec divadla Komedie, v roli slizkého vyšetřovatele a Evy Vrbkové jako manželky podezřelého Libora Pokorného. Po výborném filmu Největší z Čechů přichází Robert Sedláček s dalším milým překvapením. (01.08.2011)

Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje. 19.3.2012 Už sme si sedli, po x-tým shlédnutí je to hlavně silný film, s aktuální a nosnou myšlenkou. Takovýc filmů, které neuhýbají, by mělo být víc. (09.01.2012)