Rodina je základ státu

Jediný český film za dosť dlhú dobu, ktorý sa ako-tak dotýka súčasnej reality a poskytuje možnosť zažiť katarziu. Asi prvýkrát som pri českom filme zažil thrillerové napätie, aj keď scenár nie je taký uzatvorený a konzistentný ako pri televíznych Sráčoch. Sedláčkovi sa oplatilo jeho tvrdohlavé samoučenie. Na jeho štýle to je poznať. Stále tie isté technické a štylistické chyby začínajú vytvárať jeho autorský rukopis. Má šťastie, že ho nikto neučil režírovať hraný film a sám si našiel svoj výraz. To je dôvod, prečo jeho filmy v kontexte súčasnej českej kinematografie pôsobia tak živo a vymykajú sa zabehaným výrobno-estetickým kritériám zvyšnej českej produkcie. (24.05.2012)

A opět tu jsou prvky amaterismu, televiznosti, dialogy šustící papírem... a opět to všechno až geniálně funguje. Robert Sedláček si vytvořil vlastní škatulku, a každý jeho nový film se v podstatě nedá připodobnit k ničemu jinému, co v Čechách kdy vzniklo. Je to civilní, chvílemi bizardní, dojemné, smutné i veselé, trapné i strhující...a rozhodně to stojí za vidění. (26.01.2012)

Že se zde objevuje výstup stejného druhu jako v Intimním osvětlení (kde je organickou součástí celku), ještě neznamená, že má nějakou cenu oba filmy srovnávat. Sedláčkovo Rodina je základ státu nedisponuje ničím, čemu bych mohl nějakým způsobem věřit a celkově na mě působí jako film, který snad chce "promlouvat k dnešku", není zrovna špatný, ale nestojí za bližší pozornost. Brzy bude právem zapomenut, což mu ovšem prospěje, protože filmoví nadšenci případných příštích generací pak budou moci objevovat zapadlou perlu s několika krutými scénami. Pro mne - současníka - je cenný jen ten název. Je totiž nutno váhat mezi dvěma protichůdnými optikami, které nabízí. Je česká společnost morálně (i jinak) v prdeli pro to své vyznání starat se jen o svůj píseček, kdysi vyjádřené v pregnantní zkratce "kdo nekrade, okrádá rodinu"? Nebo naopak jsme v prdeli proto, že nejsme schopni udržovat rodinu silnou, všemu navzdory? Ergo ukazuje Sedláček na typické rodině (jen s nadprůměrně zdatným živitelem), proč je stát čecháčků jedna velká sračka, nebo jde o to, že se tato rodina v náhlé krizi dobrala takové soudržnosti a síly, že obstojí státu, právu i morálce navzdory, takže nakonec opravdu jen na tom především záleží? Nevzniká tak právě rodina, z níž lze teprve stát budovat? Měl-li tvůrce na mysli toto, pak je třeba pochválit volbu sociálního typu "hrdiny" i značnou zdrženlivost v hodnocení toho všeho. Každopádně rodina je základ státu a každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. (10.08.2016)

Jsem rád za dobré české filmy, nic méně je škoda, že si režiséři neodpustí poněkud trapnější scény s debilními hláškami, které jsou hrozný a dech beroucí. Zpronevěřené miliardy a poslední útěk s rodinou, která o ničem neví je poslední dobrodružnou cestou, kterou společně stráví. Utíkání před spravedlností s Igorem Chmelou v hlavní roli. ( Hodnocení: 7/10 ) (10.06.2012)

Komu se libila Pravidla lzi, bude s timhle filmem spokojeny. Je v nem totiz hodne patrny stejny rukopis Roberta Sedlacka, ktery si vybira opravdu zajimava temata. Dokonce opet obsadil Evu Vrbkovou a Igora Chmelu, za coz jsem moc rada. Atmosfera je misty hodne stisnena (zvlast scena se psem je drsna), misty se ale prekvapive nasmejete. Dialogy pusobi lehce zpomalenym a jednoduchym dojmem, ale libi se mi na nich ta prirozenost a uprimnost, coz byl nezpochyby ucel. Oproti Pravidlum se tohle zda vic akcni (objevi se i honicka s policii) a vtipnejsi (zvlast navsteva byvalych spoluzaku, duo policistu Taclik/Budar), ale zanecha to ve vas velmi podobne pocity. (09.06.2012)