Reklama

Reklama

Nám o hudbu beztak nejde...

(festivalový název)
  • Francie We Don't Care About Music Anyway (více)
všechny plakáty
Trailer
Dokumentární / Hudební
Francie, 2009, 80 min

Obsahy(1)

Zesílený tlukot lidského srdce, skřípot náruživě ovládaného elektrického violoncella, extrémní zacházení s gramofonem: to jsou zvuky tokijské avantgardní scény, jež si získala světový věhlas. Snímek představuje šest progresivních hudebníků, kteří plynule překračují hranici mezi hudbou a noisem: nutí nás tak přehodnocovat, co je umění zvuku. Jejich zvuky znějí na pozadí pestré, freneticky rytmizované městské krajiny, od smetišť a nekonečných velkoskladů po přelidněné křižovatky. Zvukově diváka-posluchače čeká absolutní nářez, ale sám poetický dokument velmi přístupně zkoumá, z jakých kořenů vyrůstá jedna z mála poetik, jež má dnes stále ještě rozvratný potenciál. Film, který zdánlivě šílené postupně odhaluje jako pochopitelné. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (9)

morfeus.fs

všechny recenze uživatele

Vzhledem k tomu, že jsem odešel z projekce asi po 10 minutách(vůbec poprvé), nebudu hodnotit. Kdybych ale měl ohodnotit viděnou část, tak je to čistokrevnej odpad. Tvůrci při výrobě tohoto veleuměleckého díla zřejmě zapomněli, že na druhém konci bude taky někdy divák. Na toho se tu z vysoka kašle a kamera například staticky zabírá herce po dobu 50+ sekund, aniž by se něco na plátně dělo (cokoliv) a z repráků se line otřesně nahlas uši trhající pištění (něco jako když dáte mikrofon blízko k repráku - larsenův efekt). Podobné jsou i ostatní záběry, které jsou za sebe propojeny naprosto bez souvislosti. Nejen z toho vyplývá, že film nemá absolutně žádný děj, nemá smysluplné dialogy, nemá postavy, nemá nic. Tohle je prostě naprostý výjeb s divákem (ignorace jeho existence, spíš než účelové nasrání nebo provokace). Tleskám tomu, kdo to vydržel až do konce. A klepu na čelo nad tím, kdo tomu dal 5* (pokud se film nese ve stejném duchu celou dobu, jakože jsem si skoro jistý, že ano). ()

Kamkon

všechny recenze uživatele

Naprosto nelze hodnotit hvězdičkami, ale je pravda, že některé hudební sekvence se mi líbili. Ale Coca-cola dostává nafrak :-) Jestli tahle hudba zní v pekle, tak to potěš pánbůh. VIDĚNO NA MFF KARLOVY VARY 2011 - do konce filmu to nevydržela prakticky třetina osazenstva divadla Husovka (kapacita přes 129 míst. ()

tuberatanka 

všechny recenze uživatele

Tento film som zhliadol v košickej Tabačke aj s následným hudobným vystúpením jeho protagonistov. V hodnotení filmu, ktorý stojí takmer výhradne na insajderskom dokumentovaní experimentálnych hudobníkov, je jeden zádrheľ - takejto hudbe rozumie pomerne malé percento populácie. Hudba je tiež svojim spôsobom druh jazyka, ktorému sa dá naučiť rozumieť. Tento film ale nie je príliš popularizačný, nenaučí nikoho rozumieť novým hudobným jazykom - tento film predpokladá že divák už v takejto hudbe má nejaký prehľad, a chce si ho ešte viac rozšíriť. V prípade že ten prehľad máte (alebo aspoň ste otvorení tomu aby ste ho mali), čaká vás nádherný zážitok - konfrontácia viacerých nápaditých, citlivých a osobitých prístupov k tvorbe i vnímaniu hudby, z ktorých väčšina je veľmi inšpiratívna.. V prípade že nie, tento film vám dá asi toľko ako snaha sledovať film vo vietnamčine v prípade že po vietnamsky nerozumieť ani slovo. ()

TheCaptain 

všechny recenze uživatele

Skoro na každé projekci ve Varech se vždycky najdou lidé kteří přijdou na film, vůbec neví o čem je a po 5ti minutách nejenom mě ruší svými odchody. Občas se to dá pochopit, protože film může být (zvlášť pokud si přečtete jen v podstatě nicneříkající program) dost odlišný od toho co jste si představovali a občas prostě narazíte na blbost i když si to dopředu pečlivě nastudujete. Ale opravdu nechápu, proč jde někdo na film o tokijké noise scéně, po chvíli je překvapený co se to tu vlastně děje a výsledek je, že se konají hromadné odchody. Přitom koho jenom trošku baví noise hudba nebo prostě alternativní hudba, tak se musel bavit královsky, tak jako já. Skoro každá věc co zazněla se mi fakt líbila. Bavili mě i intermezza když spolu rozebírali hudbu, koncerty, smysl života a podobně. Překvapivě to na mě vůbec nepůsobilo jako nějaký trapný plkání, jak to většinou bývá, když se do tohoto někdo pustí. Do kin to asi těžko půjde, a tak stahujte, poslouchejte a kochejte se. 9.2 ()

Galerie (1)

Reklama

Reklama