Život v jednom dni

Life, I love you. Emocionální masáž pro generaci YOUTUBE aneb jíst meditovat, milovat v jednom dni ve snímku, který dokáže vyplavit tolik endorfinů a emocí všeho druhu jako už dlouho žádný. Mnoho chutí, barev a nálad na ploše 95-ti minut připomínající (v tom nejlepším slova smyslu) natažený konec 127 hodin nebo podobně laděný krátkometrážní Where the hell is Matt. Nejoptimističtější kousek široko daleko. Ačkoliv se může zdát, že emoce ždímá prvoplánově za pomocí dobře zvolené hudební stránky. (06.07.2011)

Největší radost mi vždycky udělá naplněný potenciál a přesně toho jsem se dočkal v tomto případě. Nápad využít gigantické videodatabáze YT je dobrý, ale zároveň velmi smělý (přece jenom materiálu ke zpracování bylo až neuvěřitelně mnoho). Tvůrci filmu si však vytyčili jasné cíle a vše dotáhli do zdárného konce. Vzniklo tedy toto dílo, které má hlavu a patu, je umě sestřiháno, skvěle doplněno hudbou, a to vše v ideální stopáži. KIobouk dolů. 9/10 (06.04.2012)

Občas je strašne ťažké neopakovať, čo už bolo napísané. A kľúčové slovo je rozhodne YouTube. Symfónia bežného dňa by som to nazval; neobyčajné príbehy obyčajných ľudí, ich obyčajných životov a obyčajných názorov - miestami politicky nekorektných, ovplyvnených kultúrou a krajinou, v ktorej žijú. Máme tu napríklad chlapca z Afriky, ktorý sa bojí homosexuality, lebo ju považuje za chorobu, alebo amerického homosexuála, priznávajúceho sa k svojej orientácii babičke cez telefón; farmára, ktorý (podľa svojich vlastných slov) nadovšetko miluje Boha, svoju rodinu a svoje zvieratá, a potom kravu na porážke... Paradoxy rozlišujúce životné štýly a postoje; šťastného záhradníka z Dubaja a nešťastné osamelé ženy zo západného sveta; bicyklistu prechádzajúceho celý svet a dievča celý deň v práci a potom doma sama; zlatú svatbu a dieťa so strachom z rozvodu rodičov... Šťastie, nešťastie. Život. Mamihlapinatapai. (23.03.2013)

Tak nějak podvědomě jsem věděla, že to asi nebude nic pro mě. Zvědavost ale vyhrála. Nikdy jsem nechápala jak může někdo sedět a hodiny si pouštět amatérská videa. Asi proto mě neoslovil ani tenhle experiment. Věřím, že na tom bylo hodně práce a nebylo lehké to takhle sestříhat. Přesto tenhle projekt nevnímám jako film..a už vůbec ne jako film, který by měl jít do kina. (26.08.2011)

Nápad dát dohromady dokument, na jehož jednotlivých obrazech se podílely tisíce lidí, je jistě výjimečný. Vznikly desítky hodin různých záběrů z nejrozmanitějších koutů světa, které zachycují životy mnoha osob. Každý, kdo by dával dohromady tento dokument by jej sestavil jinak, zvolil by jiné příběhy, jiné záběry, jiné pořadí. V tomto právě já osobně vidím největší problém, ztotožnit se s tím, co dal dohromady někdo čistě podle svého subjektivního názoru a pocitu. Během sledování snímku jsem měla možnost narazit na pro mě výjimečné záběry či příběhy, které by si nepochybně zasloužily delšího zpracování. Na druhou stranu zde byly záběry slabší, které do celkového konceptu příliš nezapadaly. Další skutečnost, se kterou příliš nesouhlasím je, že jsem po zhlédnutí dokumentu měla pocit, že se jeho tvůrci snažili divákovi servírovat příběhy s přílišným důrazem na rozdíly. Vadilo mi, že bylo příliš jak se říká "tlačeno na pilu", jako příklad bych uvedla rozdíly mezi blížící se smrtí a pocity největšího štěstí. Každý víme, že existuje tenká linie mezi tím, co právě je a co se může stát, jen si nemyslím, že je nutné, je takto prezentovat. (17.12.2011)