Rock of Ages

Na žádný jiný muzikál jsem se asi nikdy tak netěšil jako na Rock of Ages. Kdybych někomu chtěl popsat hudební styl, který je mému srdci nejbližší, z 80% by tento film jako názorná ukázka stačila. Většinu songů poslouchám pořád dokola, jiné jsem si ještě dohledal, ale nehodnotí se jen hudební stránka, ale i ta filmová, která není podpořena slušným příběhem. Ten se pohybuje na úrovni Glee klubu, Muzikálu ze střední. Místo toho, aby to vzali do rukou nějací ostřílení mazáci, tak jsou tu v hlavních rolích zase postavičky pro náctileté. Nechápu proč, dyť tyhle poctivý hitovky už dnes z mladých ani nikdo neposlouchá, takže oslovit tuto skupinu diváků bude stejně z velké části marný. 60% (28.09.2012)

Víc by mi sedlo kdyby příběh nebyl polovičatou kopií Varieté (naivní bloncka přijíždí za slávou do podniku v Hollywoodu, kde se v cukuletu zabouchne do barmana, přičemž oba tak pěkně pějí, ach jaké klišé). Některé písničky ale nezestárly a dostaly tu osvěžující háv, ikdyž Heaven mi do More than words taky úplně nesedí (což neznamená, že se to časem nezmění). Hned po dokoukání filmu jsem si ale musela nějaká čísla zopáknout, včetně nemuzikálních scén, protože minimálně eskapády C.Z. Jones stojí za to, ostatně jako vždy (a v tom jejím tanečku cítím skoro parodii na Chicago). Všechno je tu s nadhledem, nic a nikdo se tu nebere vážně a já se prostě slušně bavila a málem mě i lákalo ty čtyři hvězdy vrazit, nebýt tolika klišé, znát z těch songů víc, ale jak bylo řečeno ve filmu, každá růže má své trny... Takže já ty čtyři přece jen dám. Za to, že to nakonec oproti Varieté zůstalo originálnější a vtipnější, za to, že jsou některé songy tak nabušené, nebo minimálně zábavné, za to, že jsem si na druhý den musela celý film pustit neprodleně znovu, abych sama se sebou vydržela a za Malin Akerman (Elektra Luxx je moje srdcovka). PS: Připomněl tu Cruise těmi postoji jenom mě svého moderátora z Magnolií? :) PS2: Nějak mi ta Julianne Hough připomíná mix Hayden Panettiere a Emmanuelle Chriqui (s případným blond přelivem samozřejmě.) 70% (28.11.2012)

Jsem rocker nemůžu jinak! Já mám tyhle písničky prostě rád a naskakuje mi husí kůže když slyším: Journey - Don't Stop Believin' nebo Scorpions - Rock You Like A Hurricane. Navíc Tonda pořád umí! Škoda že ústřední dvojice hrdinů sympatická zrovna moc nebyla a tak herecky vše zachraňují staří pardálové Brand, Giamatti nebo Baldwin. PS: Moc bych se přimlouval zda-li by možné aby nějaký český režisér mohl podobně připomenout také českou hudební rockovou scénu z přelomu 80. a 90. let. (04.10.2012)

Promarněná šance, která poctu rock’n’rollu neskládá ani omylem, nejen proto, že muzikálovým číslům chybí pořádná choreografie, ale také z toho důvodu, že opravdový rock krom muziky obstarávají jen vedlejší postavy (Baldwin, Cruise, Cranston), přičemž hlavní dvojice servíruje ten nejlimonádovější pop. (29.10.2012)

Poetiku a smysl díla o nejděsivějším období rockové hudby (a dost možná hudby vůbec) jsem nějak nepochopil, ale rozumím tomu, že pro ty rockery, kteří mají ve své náruči nejraději jiné rockery a barva jejich masivního, plastového prstenu s lebkou je vždy růžová, to musel být ultimátní nářez. Velmi mě překvapilo angažmá tak vysokého počtu poměrně známých tváří, ale pan Cruise v kůžákách mi doslova vyrazil dech. Domnívám se, že mu musel Michal David držet keytar u hlavy a hrozit, že pokud to Tomáš nepodepíše, stiskne Cis. Ba ne, dělám si prdel. Já vím, že alimenty, ty svině zelené, se sami nezaplatí. Ale jinak to bylo tak skvělé a zábavné, až jsem si ze samého nadšení říkal, že se hned zítra nechám najmout do Buzikálu ze střední a celých 56 natáčecích dnů proklečím Efronovi pod lavicí. (09.10.2012)