Finisterrae

Mám s tímhle filmem pár problémů.. Za prvé těžko posoudit žánr. Nejblíže to má asi k podobenství, ale podobenství nabízí PODOBNOST s nějakou reálnou situací, což tady chybí (jako fakt v tom nevidím podobenství o životě a smrti, ani o reinkarnaci, ani o lidské samotě - a už sám fakt, kolik možností si člověk dokáže vymyslet, svědčí o tom, že film nemá ujasněnou koncepci a NEVÍ, co chce říct ani co říká). Navíc surrealistické podobenství, to je řekl bych úplný protimluv, něco jako poctivá děvka. Za druhé: poetické to rovněž není - a to minimálně od scény zastřelení německé hipísačky. A podobných násilných a nepoetických momentů je tam posléze víc. Ano, jsou zde velmi dobré záběry přírody a dobrá práce se zvířaty, ale jenom tohle poetický film nedělá. Za třetí mi vadí stopáž: celá ta historka se dala odvyprávět za dvacet minut. Schválně - protože jsem se během sledování často příliš nudil a záběry mi přišly zbytečně zdlouhavé a pomalé - jsem si pak film pustil 4x rychlostí. Zkuste si to taky. Dokoukáte jej za 20 minut a nepřijde vám, že jste o něco zásadního přišli nebo na vás výsledný tvar nepůsobí. (Mimochodem, právě proto by mne zajímalo, a nemyslím to nijak útočně, zda by se film těm, kteří jej zde vysoko hodnotí, líbil i napodruhé a zkoukli jej s radostí celý znovu.) A konečně bych neměl problém přijmout sice pitomou, ale tvůrci nejspíše rozverně myšlenou stylizaci s prostěradly, kdybych si při tom nevybavil, jak jsme se takhle strašili jako děti. Pokud pan režisér zamýšlel hlubší výpověď, touhle dětinskostí film hodně sráží. A protože těch vtípků typu, jaké jsme si na základní škole říkali na pánských záchodcích, je ve filmu víc, napadá mne, jestli to vůbec mělo být nějaké podobenství, a jestli to není spíš jen takové puberťácké hračičkovství. Možná proto mi to asi připomínalo ze všeho nejvíc animovanou část filmu Kuky se vrací. Zkrátka - film mne nebavil ani jako vtip (ten má být krátký, aby pointa vyzněla, tady navíc pointa chybí), ani mi nic nedal, ani nemá nějaký přesah, takže hvězda za kameru, zvířátka a přírodu. (27.11.2019)

A to som si myslel že kinematografia ma už nikdy neprekvapí. :) Umshini wam meets Electroma meets ghosts :) Atmosferická hypnóza, surrealistická uspávanka, poetická rozprávka z iného, nadzmyslového sveta. Pochopenie (haha) je zbytočné, stačí vkĺznuť do magickej dimenzie s dvoma stratenými dušami a nechať sa unášať. Čakal som depresívne vyjadrenie ľudskej samoty a dostal optimistické a neotrelé dobrodružstvo. Podarený experimentík s neprepálenou stopážou. (20.11.2013)

prapodivný film, který rozhodně překvapí svou originalitou. Poetická roadmovie zaujme netradičními postupy a liduprázdnými exteriéry, kde se objevují jen duchové, sem tam nějaká zvířata a divoženka. Krajina tu hraje rozhodně velkou roli a příjemná kamera ji umí dobře využít. Film se dá zvládnout i bez titulků, protože duchové mluví hezky rusky - omlouvám se mladé generaci, ale ta je všehoschopná a poradí si ;-) Rozhodně to není film pro každého a nejvíc si ho užijou poetické duše. Dokážu si u tohoto filmu představit artového fajnšmekra s žehličkou - tato aktivita je ideální, protože s ní líp utečou dlouhé záběry, u kterých se občas zívá. Za svou originalitu zvedám nakonec na slabší 4*, i když nemůžu říct, že bych ho chápal ;-), ale byl mi příjemný i svým jemným absurdní humorem. [ PŘÍBĚH: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.07.2013)

"Kde sa končí zem, začína sa more." Stojí napísané na portugalskom myse Cabo da Roca, ktorý je skutočným najzápadnejším miestom kontinentu. A vedľa v koši si môžete pozrieť asi najväčšiu zbierku vetrom polámaných dáždnikov. Čo tým chcem povedať? "Kde sa začína nestráviteľná avantgarda, tam sa končí moja trpezlivosť". Cap Finisterre či Santiago de Compostela (s výslovnosťou ruského ducha ovšem "Sanťiago ďe Komposťela") boli hlavným lákadlom, prečo si film zapnúť. Celý čas som však nakoniec uvažovala, čo si asi o celom dianí vôkol seba musí myslieť ten chudák vystresovaný kôň. Vo väčšine prípadov je mi surrealizmus blízky, lenže tu akoby ani samotní tvorcovia presne nevedeli, čo chcú skryť za svoje symboly... (21.03.2020)

Nene! Jojo! Dva buzíci v prostěradlech se motají krajinou a hrají si na duchy. V ruštině. Pak potkají německou hipísačku, španělské (och pardon katalánské) mluvící stromy s plastovými oušky a zoofilně se tulí k jelenům. Vyzpovídají moudrou sovu a nakonec princ políbí žábu. Do toho se všude čoudí ze zapáleného sena a na konci filmu se zámeckými komnatami prochází sob. Pičusoidní motání se krajinou, na střídačku na koni nebo na invalidním vozíku a za usilovného mávání vzduchovým vakem na směr větru. Cestou ještě přenocují s koníkem s kývací hlavou, kterého později na pláži zapálí a u potoka se podívají do dutiny stromu, ve kterém běží televizní reklama. Takovouhle dadaistickou zábavu někteří oligofrenní jedinci považují za umění, ale odmítám se podobné taškařice pro příště účastnit. Když už Finistera, tak takováhle! (09.12.2013)