Finisterrae

Už když jsem zjistil, že s tímhle filmem je spojeno slovo "podobenství", tak nějak jsem věděl, že tohle nebude něco, co mě dostane. A bohužel to tak je. Jsou zde scény, které jsou na první pohled zajímavé, ale podobné filmy mi prostě jako celek mnoho nedávají. Tvůrce mě tady nezaujal tolik, abych chtěl zjišťovat, co tím chtěl říct. (09.12.2016)

Nene! Jojo! Dva buzíci v prostěradlech se motají krajinou a hrají si na duchy. V ruštině. Pak potkají německou hipísačku, španělské (och pardon katalánské) mluvící stromy s plastovými oušky a zoofilně se tulí k jelenům. Vyzpovídají moudrou sovu a nakonec princ políbí žábu. Do toho se všude čoudí ze zapáleného sena a na konci filmu se zámeckými komnatami prochází sob. Pičusoidní motání se krajinou, na střídačku na koni nebo na invalidním vozíku a za usilovného mávání vzduchovým vakem na směr větru. Cestou ještě přenocují s koníkem s kývací hlavou, kterého později na pláži zapálí a u potoka se podívají do dutiny stromu, ve kterém běží televizní reklama. Takovouhle dadaistickou zábavu někteří oligofrenní jedinci považují za umění, ale odmítám se podobné taškařice pro příště účastnit. Když už Finistera, tak takováhle! (09.12.2013)

Jo, tyhle wtf surrealistické bizarnosti já můžu. Dva duchové (co mluví rusky) se chtějí vrátit zpět do světa živých a tak putují hodně zvláštní a hodně poetickou krajinou, ve které potkají mluvící zvířata, Temnotu, divoženku, přátelské jeleny, moudrou sovu, stromy s ušima a další podivné bytosti. Tempo filmu je dost pomalé i na 79 minut, ale na mě to kupodivu zabralo a vůbec jsem se u toho nenudil, jenom jsem se těšil na to, co se objeví teď. Do toho se tu objevuje i absurdní humor (chodí duchové k psychiatrovi?) a celé to překvapivě dobře funguje. Vzpomněl jsem si přitom na pár dalších podobně divných filmů, ale jenom jeden z nich se mi líbil - Ghost Story (vizáž duchů), Ornitolog (občasné výjevy vycpaných zvířat) a Black Moon ("spojení s přírodou" - btw, Black Moon se mi jako jediný z těch tří zmiňovaných filmů, ostatní stojí za starou belu). Surrealistické to je jako sviňa, je tu spousta znaků, ale jestli všechny s dějem souvisí, to nevím, na jedno zhlédnutí se to asi všechno dát nedá. Nutno říct, že tohle fakt není film pro každého, ale kdo má rád filmy, kde se putuje poetickou krajinou, nebo kde se děje mnoho bizarností, tak by se vám to mohlo líbit. Mě to uchvátilo a nenudilo. 4* (26.05.2019)

"Kde sa končí zem, začína sa more." Stojí napísané na portugalskom myse Cabo da Roca, ktorý je skutočným najzápadnejším miestom kontinentu. A vedľa v koši si môžete pozrieť asi najväčšiu zbierku vetrom polámaných dáždnikov. Čo tým chcem povedať? "Kde sa začína nestráviteľná avantgarda, tam sa končí moja trpezlivosť". Cap Finisterre či Santiago de Compostela (s výslovnosťou ruského ducha ovšem "Sanťiago ďe Komposťela") boli hlavným lákadlom, prečo si film zapnúť. Celý čas som však nakoniec uvažovala, čo si asi o celom dianí vôkol seba musí myslieť ten chudák vystresovaný kôň. Vo väčšine prípadov je mi surrealizmus blízky, lenže tu akoby ani samotní tvorcovia presne nevedeli, čo chcú skryť za svoje symboly... (21.03.2020)

Ak by som mohol nazvať nejakú snímku "film s iného sveta" zaručene by som asi nesiahol po žiadnom inom než tomto. Finisterrae je čudesný kúsok. Je to surrealizmus v tej najčistejšej podobe kde sa nachádza plno metafor a symboliky avšak divák sa v plných dávkach snových výjavov nestráca. Ono sledovať dejovú líniu nieje vôbec náročné a to s tohoto robí nesmierne snový bizár. Celí čas sledujeme dvoch duchov ktorý sa chcú pretransformovať do živých organizmov a preto sa potrebujú dostať do Santiaga.. Putujú jesennou krajinou, potom zimnou a nakoniec skončia na začiatku jari. Pomerne krátky poetický dej ma bavil hlavne v častiach kde sa nerozprávalo ale sledovala sa naturalistická forma, lesy, zvieratá a tak. Nesmierne čudesný ale zato originálny kúsok. (15.03.2015)