Stud

Odvážné, upřímné, vizuálně úchvatné drama, ve kterém se toho příliš nenamluví, a které má i přesto obrovskou výpovědní hodnotu. Drama, ve kterém ani jednou nepadne slovo 'shame', a přesto vás při jeho popisování okamžitě napadne. Drama, které zobrazuje člověka s nepříliš známou závislostí, a přesto takovou, kterou v mírnější formě zná snad každý dospělý člověk na Zemi. Tak podmanivý, tak komplexní film s tolika zapamatovatelnými scénami jsem už dlouho neviděla. Záleží totiž jen na vás, co si z něj odnesete. Každý z nás si totiž vytváří vlastní realitu a ve filmu, který disponuje tak nejasnými fakty, tak intepretací otevřeným dějem, to platí dvojnásob. Je vaše vlastní vědomí tak může určit, kdy (a zda-li vůbec někdy) přestanete vnímat hlavního hrdinu jako docela normálního člověka a začnete jeho projev považovat za známku nemoci. A mě přesně takové filmy baví, protože filmů, které se vám snaží do hlavy narvat svůj pohled, je více než dost. I proto si nakonec nemůžu odpustit jednu malou, závěrečnou výtku: Ukončit film o tři scény dříve v koupelně nebo zkrátit závěrečný záběr o pět až deset vteřin, vůbec bych se nezlobila. Zrovna tomuto filmu totiž ten jistý náznak uzavřenosti moc nesluší. Nedůležitá poznámka: Čím více se mi líbil film, tím méně jsem byla nadšená ze sekce Q&A, která následovala po jeho promítání. Málokdy se podaří, aby moderátor kladl tak nezajímavé otázky a aby na ně režisér filmu tak nezajímavě odpovídal, že si ze čtyřicetiminutové diskuze neodnesete vlastně vůbec nic. (11.01.2012)

Silně intenzivní a pohlcující snímek, který však není pro každého. Režisér McQueen dost často vypráví pouze skrz dlouhých záběrů, jsou zde pasáže, ve kterých se třeba i 5 minut vůbec nepromluví a to nemusí vyhovovat všem. Jedná se však o psychologické drama a právě ty dlouhé záběry slouží k dokonalému vyjádření vnitřních pocitů hlavního hrdiny. Každý pohled, každý záběr je zde nesmírně důležitý. Především celá úvodní sekvence a pasáž v metru dokáže vydat za tisíc slov, takových momentů je ve filmu ale celá hromada. Film ve mně většinu času vyvolával nepříjemný pocit mrazení, sledujeme člověka, kterého jeho závislost ničí, protože není schopen navázat jakýkoliv vztah a všechny sexuální scény ve filmu jsou vlastně velmi bolestivé i pro diváka. Akademie by se měla skutečně stydět za nenominování Michaela Fassbendera, který podal famózní herecký výkon. (30.03.2012)

Dúfam, že po vzhliadnutí tohto snímku, väčšina žien pochopí, že to muži ako takí, nemajú v živote ľahké. Snáď s nami začnete konečne súcitiť! ;) To mi je teda novinka, chlap, ktorý nie je schopný citov. Teda až na ten jeden jediný pud, ktorý ma vrodený od nepamäti. Miesto "pomáhať a chrániť", nazvime to "loviť a klátiť". A pointu tohto snímku si mám teda ako vysvetliť? To znamená že po svete chodí 90% chorých mužov, ktorý chcú len "trt...ť"? Na našu obranu. Samotný podnet nám dávajú pobehlice, ktoré sa otáčajú len za "vyššou triedou", lebo sedieť v Alhambre r.v. 2002 či novej Dácii 1.1 TDI je skôr na hanbu, ako píšenie sa pri kočíkovaní svojich ratolestí. Človek to buď stretne peknú ženu s monštrom bez krku s tetovaním cez celý chrbet, alebo s pánom v pokročilom veku tesne pred smrťou, aaaa-leee-bo, slobodnú mamičku v rozmedzí od 18 do 38 rokov (kurva aké zodpovedné!). Áno, áno, nie len vďaka sociálnym sieťam ako je "Fuck book" je pomerne stále dostatočný výber na krátenie si voľných chvíľ, ale presto všetko, kde je láska? :( Každopádne, mužské ani ženské pokolenie si nie je nič dlžné. Sme si (50/50), no a tento film rozhodne nie je žiadnym preborníkom, ktorý by mal šokovať, alebo vyobraziť niečo, čo by sme už dávno nevedeli. (07.10.2015)

Moje nízké hodnocení nesouvisí s pobouřením ze sexuálně explicitních scén ani s tím, že postrádám byť i minimální ztotožnění s hlavním hrdinou. Vychází z toho, že mi Brandon byl od začátku ukradený a velice záhy jsem měl pocit uměle navozené situace a umělohmotného příběhu. Zkrátka jsem se nudil a film mi přišel odtažitý. Pokud to chcete podrobněji a intelektuálně na výši, vyhledejte si komentář Morien. Celkový dojem: 25 %. (19.02.2018)

Frustrace, lhostejnost, neschopnost navázat vztah, či projevit cit a touha být za to všechno potrestán. Ideou podobné Americkému psychu, jen zabíjení vystřídala satyriáza, přičemž prázdnota už nemá dalších spoluhráčů a všechny vyjadřovací prostředky směřují přímo do jejího epicentra. Nestandardně dlouhé záběry made in McQueen (jogging, restaurace) vnáší punc reálné přítomnosti, Bobbittova kamera je schopna přiblížit pocity i beze slov a nad vším ční Fassbender, obnažující krom přirození i svou neuvěřitelnou hereckou přirozenost. Pravda, tato osamělost newyorkského běžce je antonymem sálajícího optimismu, přesto až to uvidíte někdy podruhé, není důvod sedět v horké vaně s nabroušenou břitvou, ale spíše ocenit film, který umí být k divákovi upřímný.. (24.04.2012)