Take One: A Documentary Film About Swedish House Mafia

Každý fanoušek taneční hudby prostě musí být nadšen. Tenhle skvěle natočený dokument v sobě má neuvěřitelnou energii a nenechá vás sedět na židlích a vy budete chtít jen jediné, být tam s nimi. Není co vytknout, není co dodat. ,,Turn off your brain, turn on your hear":-) P.S.„Whats up Whats up, you wanna party, whats up“ Axwell, největší pohodář.:-) (01.03.2011)

Skvělý dokumentární film "natočený" černobílou kamerou nám přináší zajímavý pohled do zákulisí DJingu. Celý dokument je samozřejmě doprovázen hudbou tohoto švédského tria a také jejich peprnými zážitky. Fanoušci Swedish House Mafia a taneční scény by tento snímek neměli opomenout. 90 % (03.01.2011)

Pôsobivo spracovaný príbeh SHM ktorý nás vedie od začiatku ich spolupráce cez ich koncertné turné až po prvú spoločne vyprodukovanú skladbu One. Prevedie nás tvorbou od troch populárnych DJ-ov (Steve Angello, Axwell a Sebastian Ingroso) , zachytáva všetko od krátkych momentov pred vznikom ich populárnych skladieb cez krátke rozhovory počas prepravy medzi turné až po veľké festivaly kde pôsobili. Dokument zachytáva vtipné momenty, nervozitu pred vystúpeniami ako aj dočasné odlúčenie tria. Pekne spracovaný príbeh švédskeho tria ktorému sa na poli house music len ťažko hľadá konkurencia. (27.11.2012)

Sprievodca po cestách SHM, ktorý potvrdzuje, že DJs are the new rockstars. Čo nám Take One za 45 minút ponúkne? Napr. Winter Music Conference v Miami, Ibizu, Brixton Academy v Londýne, Mystery Land v Holandsku, niečo z výroby tracku One, Axwellovo "You wanna party? What's up, what's up?" :D a opomenutá neostala ani aféra s Paris Hilton. Bolo to asi také ako hudba týchto troch Švédov - zábavné. A na záver: turn off your brain, turn on your heart. (20.12.2010)

Na dokument jsem se celkem těšil ač nejsem skalní fanoušek, ale to ani u Daft Punku a podívejme jak se vyvedl jejich dokument. Ale nyní? Převládá zklamání a skepse. Zklamání nepramení z vybrané formy dokumentu ani jeho stopáže. Sice není komplexní, jako Daft Punk Unchained a nevím jestli byl černobílý obraz zvolený zrovna nejlépe, když se stejně v průběhu snímku tahle forma narušuje, ale to by se ještě dalo celkem přežít. Spíš mě vyvedla z rovnováhy povaha samotných hudebních aktérů. Zpočátku jsem oceňoval přístup tvůrců, kteří se snaží nabídnout pohled na zákulisí a to co se děje okolo všech těch velkých show. Taky mě to nejdřív bavilo, i díky fórku s Paris Hilton. Jenže postupně mi začalo docházet, jak to chlapcům neuvěřitelně stoupá do hlavy. "Nejedu si ve vlastním autíčku, špatnej výhled z okna hotýlku, jedu v autě s cizíma lidma, vzali jsme tuhle nabídku jen kvůli prachům, moje video má 3 negativní komentáře a všichni jsou ze Švédska, kurvy, kde jsou moje drinky?" Narozdíl od Daft Punku, o kterých se všichni vyjadřovali jako o skromné dvojici, která vystupuje v anonymitě, je tohle ohromný rozdíl. Egocentrismus, pohrdání okolním světem, absolutní absence sebekritiky, to vše mě pronásledovalo celou druhou polovinu dokumentu. Už jen z toho důvodu nemůžu dát Take One stejné hodnocení jako Daft Punk Unchained. Není divu, že to švédským mafiánům moc dlouho nevydrželo, když se každý chamtivě soustředil hlavně sám na sebe. Hudba je to skvělá, o tom žádná, ale tohle mě opravdu nemile překvapilo. Povahově bych si s těmahle týpkama nepotykal, ale to je jedno, oni se mnou taky ne...Kurvy. (26.02.2018)