Orel Eddie

Zimné olympijské hry v Calgary, v Kanade z roku 1988 boli strhujúce z viacerých príčín, jednak sem prišli športovci, ktorí išli automaticky po medaily, ale boli aj takí, ktorým stačilo zúčastniť sa a bolo po debate. Už, keď prišli chlapci z Jamajky súťažiť v boboch, vzbudili okolo seba pozornosť i smiech, zároveň, ale to nie je nič v porovnaní s britským skokanom na lyžiach, Eddie Edwardsom, okolo ktorého sa rozpútal mediálny cirkus, bol to mladý chalan, ktorý si uzmyslel, že pôjde lámať REKORDY, aspoň, čo sa týka domáceho frontu, a tvorcovia s Taronom Egertonom, Hughom Jackmanom, či producentom, Matthewom Vaughnom, o tom nakrútili film, teraz sa fakt nakrúcajú filmy o všeličom... ( Jedného pekného dňa, nakrútia film o mne, režírovať by mohol González Iňárritu, hrať ma bude, Leo DiCaprio, a samozrejme, za kamerou, nechcem nikoho iného, len Chiva Lubezkého !!!, smiech. ) Zaujímavá poloha Tarona, ktorý sa zhostil okuliarnatého ťuťmáka s nadmieru realistickou odozvou, že mám reálny dojem, že sa pozerám na skutočného Orola Eddieho, vynikajúci výkon, ktorý nemá nič spoločné s obľúbeným Kingsmanom, vypadá to tak, že bude z neho - všestranný herec ? Určite mladý talent na obzore. Hugh Jackman si zahral alkoholika, bývalého vynikajúceho športovca, ktorý pomôže outsiderovi Edwardsovi, zároveň i sám sebe. Úplne stačí, že tu je. Film je to - parádny. Čo mi vadí, je plytká a jednoduchá, naivná réžia, prečo nezvýšim na 80 %. Perfektne sa na to pozerá, nenudí to, ale, skrátka, čosi tomu chýba, aby viac upútalo moju pozornosť. Na jedno pozretie dosýta - stačí. Sympatický film o nezlomnom človeku, ktorému veril zo začiatku, len málokto, asi iba jeho mama, postupne sa miska váh, obrátila, a začali ho brať vážne, nikdy netreba podceňovať súpera... Vidieť tu velikánsky zápal odhodlaných tvorcov, ktorí tomu udávajú správny smer, ale zároveň to stroskotáva na sľabučkej réžii a strihu ! (09.06.2016)

,,EDDIE, NEJSI SPORTOVEC!“ /// Jednohubka o šíleným Britovi a jeho cestě za snem. Bez postavy Hugha Jackmana, hledajícího řešení na dně flašky, by to nebylo vono. Von je kořením pohodovýho příběhu s cílem vyvolat emoce (kladný). Jestli máte sen, nebo se chcete cejtit jako šampión… je velká pravděpodobnost, že prožijete kus filmu s votevřenou hubou. (A budeš se cejtit jako šampion!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Potřebuju skokanskej rychlokurz. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (17.09.2016)

Přestože se to s realitou ne úplně shoduje (reprezentoval například Velkou Británii už na Turné čtyř můstků 1986/87), je to velmi sympatický a pohodový film/příběh, který mi sedl do nálady. Mimochodem, sekundový záběr ze zahajovacího ceremoniálu OH v Calgary ukazuje square dance - tanec, který dělám a který jsem tehdy v roce 1988 viděl v televizi vůbec poprvé. (28.05.2017)

Příjemný svižný začátek mě vskutku navnadil, ba až skoro dojal, opřel mě do sedačky a pln emocí a dojmů, vstřebával jsem tuto koprodukční životopisnou komedii s úplným nadšením a úžasem. Tohle zkrátka mému filmovému oku zcela lahodilo. Jak po stránce režijní i technické (střih, kamera), tak i po stránce hudební. Matthew Margeson si zaslouží velký palec nahoru, za krásný soundtrack, který si s radostí pustím ještě jednou. Na druhou stranu zde byla hodně cítit spíše negativní pachuť zpropadené americké produkce. Hlavně co se týče přehnaných emočních linek a přeslazených řečiček, kterými hlavně závěr filmu dominoval. Přesto všem vřele doporučuji tuto (trochu jinou) podobu Kokosů na sněhu. :-) ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.04.2016)

Jasně, že jsme zvláštní přátelství naivního dychtivce, který touží dobýt svět a okoralého cynika, který chce už jedině na svět zapomenout, sledovali už nesčetněkrát. Ale spojení otráveného Jackmana a dojemného nešiky Egertona, který nakonec dokáže každého udolat, je okouzlující a funguje na sto procent. Tahle dvojice si neskutečně dobře sedne. ____ Je pak jedno, že skutečný příběh Orla Eddieho byl trochu jiný, rozhodně nebyl takový jeliman. Jenomže to tehdy diváci u televize a v Calgary taky nevěděli, ti viděli jen nemotoru, co se při každém skoku málem zabil a přesto se zase postavil na odrazový můstek, aby doplachtil daleko vzadu za ostatními. Pro mě je film hlavně zprostředkováním právě tohoto diváckého pocitu a nikoliv skutečným životopisem. (21.11.2016)