Orel Eddie

Zimné olympijské hry v Calgary, v Kanade z roku 1988 boli strhujúce z viacerých príčín, jednak sem prišli športovci, ktorí išli automaticky po medaily, ale boli aj takí, ktorým stačilo zúčastniť sa a bolo po debate. Už, keď prišli chlapci z Jamajky súťažiť v boboch, vzbudili okolo seba pozornosť i smiech, zároveň, ale to nie je nič v porovnaní s britským skokanom na lyžiach, Eddie Edwardsom, okolo ktorého sa rozpútal mediálny cirkus, bol to mladý chalan, ktorý si uzmyslel, že pôjde lámať REKORDY, aspoň, čo sa týka domáceho frontu, a tvorcovia s Taronom Egertonom, Hughom Jackmanom, či producentom, Matthewom Vaughnom, o tom nakrútili film, teraz sa fakt nakrúcajú filmy o všeličom... ( Jedného pekného dňa, nakrútia film o mne, režírovať by mohol González Iňárritu, hrať ma bude, Leo DiCaprio, a samozrejme, za kamerou, nechcem nikoho iného, len Chiva Lubezkého !!!, smiech. ) Zaujímavá poloha Tarona, ktorý sa zhostil okuliarnatého ťuťmáka s nadmieru realistickou odozvou, že mám reálny dojem, že sa pozerám na skutočného Orola Eddieho, vynikajúci výkon, ktorý nemá nič spoločné s obľúbeným Kingsmanom, vypadá to tak, že bude z neho - všestranný herec ? Určite mladý talent na obzore. Hugh Jackman si zahral alkoholika, bývalého vynikajúceho športovca, ktorý pomôže outsiderovi Edwardsovi, zároveň i sám sebe. Úplne stačí, že tu je. Film je to - parádny. Čo mi vadí, je plytká a jednoduchá, naivná réžia, prečo nezvýšim na 80 %. Perfektne sa na to pozerá, nenudí to, ale, skrátka, čosi tomu chýba, aby viac upútalo moju pozornosť. Na jedno pozretie dosýta - stačí. Sympatický film o nezlomnom človeku, ktorému veril zo začiatku, len málokto, asi iba jeho mama, postupne sa miska váh, obrátila, a začali ho brať vážne, nikdy netreba podceňovať súpera... Vidieť tu velikánsky zápal odhodlaných tvorcov, ktorí tomu udávajú správny smer, ale zároveň to stroskotáva na sľabučkej réžii a strihu ! (09.06.2016)

Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (02.05.2017)

Orol, ktorý bol v podstate nemotorným tučniakom. 3 hviezdy dávam za zopár vtipných situácií, super výkon Hugha Jackmana, ktorý prevýšil celé svoje okolie a hlavnú myšlienku, ktorá mala spropagovať, že Olympiáda má svoje motto, ktorého sa už dávno nedrží. To slávne „nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa“ má niečo do seba. Avšak s obdivom niekedy pozeráme skôr na karikatúry športovcov, ako na tých skutočných, ktorí sa dennodenne trápia, aby mohli bojovať o tie najväčie méty. Hlavný hrdina zobrazujúci anglického skokana Edwardsa je znázornením sile vôle niečo dosiahnuť, niečoho sa zúčastniť, zároveň ale nechýbajú momenty, keď si poviete, že tento človek asi nebol celkom v poriadku. Obavy o jeho duševné zdravie potvrdzuje nezmyselnými skokmi bez tréningu s ohrozením vlastného života. Nakoniec dosiahol svoju účasť na Olympiáde, netreba ale zabudnúť, že tento človek skončil tak ďaleko posledný, že by ho predbehol aj Uganďan bez lyží. Hoci vidíme, že na konci Olympijských hier v Calgary si spomenuli v záverečnom príhovore aj na neho, netreba zabudnúť, že pre istotu potom následne Olympijský Výbor zmenil pravidlá kvalifikácie tak, že Edwards sa už nikdy na Olympiádu nekvalifikoval. Takže voči komu je tu ten obdiv, voči človeku, ktorý bol duchom trošku slabší a proste si len zaumienil štartovať tam, kde nikdy nemal mať? Ľudia takéto typy radi obdivujú, netreba ale zabudnúť, že v podobnom duchu sme ešte donedávna obdivovali aj Pistoriusa. (17.06.2016)

Na skoky na lyžích se občas mrknu, ale nijak zvlášť se o to nezajímám, tudíž jsem ani nevěděl, kdo byl Michael Edwards. Tento film nám však hezky od začátku odvypráví jeho příběh a je to velice zajímavý a silný příběh. Orel Eddie nám ukázal, že i když nejste ve svém sportu nejlepší, přesto můžete být úspěšný. Film je natočen skvěle, myslím, že se vše povedlo na jedničku a Egerton s Jackmanem předvedli vynikající herecké výkony. (24.10.2017)

Takový ten vděčný film co sice spadá do lehký látky až humorný hlouposti, ale umí tak hezky povznést náladu a chytnout, že ho třeba užijete víc než 90% toho na co díváte. Egerton zvládl neústupnýho hňupa přesvědčivě a charismaticky, těší i Jackman a několik vedlejších postav, má to jiskru když je potřeba a silnýho ducha stejně jako hlavní hrdina - díky za každýho takovýho blázna. Rozesměje, dojme, inspiruje, kroutí hlavou. (18.12.2016)