Hoši o ou kodomo

Druhé zhlédnutí - Shinkai zde opravdu poněkud odbočuje od svého zaběhnutého stylu a snaží se vytvořit velkolepější dílo ve stylu Miyazakiho Mononoke Hime či Laputa, ale nedaří se to zcela, ač o pěkný příběh se rozhodně jedná, jen trochu nedotažený a snad i lehce chudý co se postav týče. Nicméně animace je tradičně velmi působivá, hudba zdařilá, "kočička" Mimi kouzelná a přes některé špatně zvládnuté momenty snímek zaujmout dokáže a v žádném případě nezklame ani neurazí. (05.10.2019)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

Pro mě rozporuplný snímek. Ano, jsou zde typické rysy Šinkaiovy tvorby - zachycení toku času, smysl pro detail, nádherná animace, to ano. Najdou se zde ovšem i motivy typické pro tvorbu Mijazakiho. Ne, že by to bylo špatně, avšak Makoto se rozhodl natočit jiný žánr, než ve kterém je špička, a ne že by to nezvádl, ale napoprvé se trefit je doopravdy těžké. Film mi přišel, jakoby nevěděl, čím má vlastně více být. Druhá polovina byla místy nelogická a konec odfláknutý. Z první poloviny filmu jdou cítit emoce a síla, v druhé už jen bezduché momenty, které nedokázaly zaujmout. Film mě nechal ledově chladným, což je paradox, protože Šinkai mě v jeho jiných snímcích dokáže dojmout doopravdy silně. Zde je celkový dojem rozprostřen na celkových 65%. Šinkai se zde zkrátka snažil hrát na Mijazakiho.. (18.07.2019)

Ono se to vlastně po celou dobu tváří jako (ne)obyčejné dětské objevitelské dobrodružství v záhadné podzemní říši (obé evokující mistra Mijazakiho), ovšem zjevně tomu leží na srdci závažnější, duchovnější věci: vyrovnávání se se ztrátou, (ne)definitivnost smrti, etičnost záměru přivést své zesnulé milované zpět (na úkor živých). Takováto těžká filosofická přemítání občas v několika dia-/monolozích vysloveně "praští přes uši". V nádherné kresbě i animaci je nám dopřán čas na jejich zpracování, ani přes několik vyloženě akčních scén se totiž putování nikam nežene - snad s výjimkou uspěchaného konce. (18.05.2017)

Opět naprosto nádherné. Jak po příběhové stránce, tak vizuálního zpracování, byť obojí bylo tentokrát trochu jiné. Protože ze začátku to sice působí jako pouhé házení různých nápadů na jednu hromadu v rámci té cesty do tajemné země z důvodu, kde si každý musí usoudit sám, zda je to správné. Jenže potom se tam dějí situace a řeknou věci, až ten konec do sebe zapadne a postavám dojde, co je správné. Takže já jsem byla spokojená  :) (11.02.2024)