Manglehorn
Manglehorn
Režie:
David Gordon GreenKamera:
Tim OrrHrají:
Al Pacino, Holly Hunter, Chris Messina, Harmony Korine, Natalie Makenna, Aj Wilson McPhaul, Elizabeth Lestina, Edrick Browne, Skylar Gasper, Sandy AvilaObsahy(1)
A. J. Manglehorn (Al Pacino) pracuje v malém zámečnictví, kolem kterého se křižují bizarní osudy několika obyvatel texaského Austinu. Manglehorn se lidí spíše straní, preferuje společnost své kočky a vzpomínky na ztracenou lásku. Po setkání s Dawn (Holly Hunter) se ale jeho život postupně proměňuje. Drobnokresba obskurních figur v nejlepší tradici amerických indies se odehrává v barevných kulisách, které maluje stylizovaná kamera. Nese lidský příběh o možnosti znovunalezení naděje a okouzluje civilními hereckými výkony, včetně kontroverzního miláčka nezávislého filmu Harmony Korinea jako Manglehornova nezdařeného chráněnce. (Febiofest)
(více)Videa (2)
Recenze (21)
[Febiofest 2015, Praha] Typický zástupce americké nezávislé scény. Průměrné drama, které by měl do podvědomí vytáhnout hvězdný hlavní představitel. A zde to není nikdo jiný než sám velký Al Pacino v roli zabšklého postaršího pana Manglehorna. Neatraktivní námět, děj a ani Al Pacino to nezachrání. Kvalitně natočené, čisté nic. ()
Fascinovala me takova bezduchost Pacina,jak vypada unavene a introvertne.Je stastny,ze jeho kocka sezrala jidlo.Film je charakterova studie,meditace o litovani. Nostalgie.Je to naturalisticke v kombinaci s poetickou predstavivosti.Moc nefunguje dynamika vztahu.Film vyzaduje velkou trpelivost,ale v nasi dobe koronavirove pandemie a karantene se da do Pacinovy postavy snadno vcitit. ()
První, a doufám, že ne poslední, setkání s Davidem Gordonem Greenem (scénář i režie). Takhle nějak to asi chodí, lidé se stávají součástí prostředí a my sami patříme mezi ně. Pak se někdo ztratí (nejspíš proto, že umře) a my zjišťujeme, jak velice se naše životní prostředí změnilo, a jak dlouho trvá, než se na něj znovu adaptujeme. A máme pocit, že až my zmizíme, budou to jiní pociťovat také tak či alespoň podobně. Tedy alespoň někdo.... Nomen omen: "mangle horn" zbitý životem, který mu - jak zjišťuje později (tedy nyní) - příliš neublížil, a pokud zrovna nesní o Kláře, jako Petrarca o Lauře, žije životem běžného pracujícího důchodce (prducha). Nenalézá nic nového, ale začíná si to uvědomovat (nebo si to uvědomoval vždycky?). Pozn.: Domnívám se, že film byl diváky i kritiky zbytečně podceněn. Při jeho finálním střihu byla značná část "akčních" scén vypuštěna, myslím, že v jeho prospěch. ()
Kdo není indie pozitivní, pro toho Manglehornova odysea nebude. Zasmušilý Pacino se totiž celým filmem jen protoulá a propotácí a s výjimkou občasného záchvatu vzteku si jede ve svém pomalém basetím minimalismu. A čím déle se v něm válí, tím víc mi film sedí, ale na víc než na příjemnou nezvyklou podívanou to nestačí. Některé problémy totiž příliš bagatelizuje a pár maličkostí naopak neúměrně nafukuje. Což je v citlivém tématu osamoceného stáří, kdy jsou partneři pryč, děti příliš dospělé a vnoučata příliš daleko, vyložená škoda. ()
V podstatě tradiční one man indie show áčkového herce v podobě varovného příběhu pro muže blížících se do krize pozdního věku. Zatrpklý Pacino zde rozvážně bloumá svým fádním maloměšťáckým životem, v kterém ho doprovází jediný přítel - milovaná kočka Fannie, aby na závěr díky 'ženě za pultem' prozřel a pochopil, že je na čase zase trochu žít, zapomenout na minulost a domnělé křivdy a mít opět rád lidi. // Febio 2015 ()
Reklama