Most na tú stranu

Agitačné filmy sa dostávali do úzadia, o budovaní sa začalo hovoriť poskromne a sofistikovane. Začiatok novej dekády priniesol aj nových hercov ( príjemné prekvapenie z výkonu mladého Jozefa Adamoviča ), ale aj väčší dôraz na človeka. Zatiaľ len tak po socialisticky, ale predsa. Film je trochu rozháraný, snaží sa držať pokope, darí sa mu tak pol na pol. Potešením bolo, že tématicky začalo svitať na lepšie filmové časy. (06.07.2018)

Film o mladych lidech z tovarny. Nemuselo by to byt uplne marne, ale bohuzel tam scenariste zaradili nekolik klise a nekolik vychovnych scen, ktere otravovaly a jakoby do pribehu nepatrily. Skoda. Navic Hlavackova neni uplne muj typ, takze jsem ji nejak moc nefandil. Potesila mlada Bozidara a Maja Velsovicova. Prumer nakonec dam, ale kdyz film minete, o nic neprijdete. (16.02.2024)

Psychologický film? Ta psychologie spočívá v tom, že se hlavní představitelka chová jako blázen a jak je to celé domotané? Zarputilá sedmnáctka, která vypadá na pětatřicet (ostatně jako všechny mladice té doby) je první filmovou rolí Jany Hlaváčkové. Neříkám, že nepovedenou, ale její nejlepší byla stejně v Údolí včel. Tam to její vzezření a projev vynikl dokonale. Tohle mladické "zrání" budovatelek industrializovaného Slovenska moc ke koukání není. (23.02.2023)

"Mária, máš čas byť ženou, buď ešte trošku Marienkou!" Mladá vyjukaná sedemnástka Hlaváčková opúšťa rodnú vidiecku hrudu, v kufri zbalený včelí plást a daddy issues, a nastupuje v montérkach do závodu S.M.Kirova zvárať rúry na export. Vo fabrike aj na ubytovni sa okolo nej obšmieta a do uška tklivé gitarové tóny hrá miestny záletník Adamovič. Varovania a ironické poznámky kolegýň nepadajú na úrodnú pôdu, donchuán príliš tlačí na pílu, ovdovelá mať tiež neplánuje zostať do smrti sama a v náhradnom pracovisku v osamelej kabíne žeriavu je jednému otupno, až to naša hrdinka prestáva všetko zvládať. Film je niekde na polceste, už to nie je nadšenými asexuálnymi pracantmi obsadená budovateľská agitka, ale ešte to nie je plnohodnotnými neschematickými postavami obsadený film a psychologické zmietanie sa v ublížených pózach je skôr otravné než zaujímavé. Ale ako predzvesť lepších filmov budúcich môže byť. Za tri glóbusky vyfajčené na chodbe nemocnice. (07.01.2024)

Je to zvláštní film. Takový hybrid mezi 50. a 60. lety, respektive mezi budovatelskou agitkou a psychologickým filmem nové vlny. Na jedné straně se tu uzavírají pracovní závazky, řeší se tu zrovnoprávnění žen, takže dívky se snaží stát se dobrými svářečkami (něco jako Štika v rybníce, kde se ženy cpaly mezi zedníky - obojí je hrozná kravina, promiňte, dámy) a hlavní hrdince pomáhá dělnický kolektiv továrny. Na druhé straně je tu ale řada citlivě ztvárněných pokusů o intimně laděné scény z hrdinčina milostného života a taky nezvykle propracovaná psychologie hlavní postavy. Jana Hlaváčková tu předvedla velmi nezvyklý a plastický herecký výkon a její hrdinka je hodně životná a uvěřitelná. Škoda, že se tato herečka později ve filmu už moc neuplatnila. Zkrátka: každý divák si tu vybere to svoje. (21.02.2010)