Režie:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Vladimír Ráž, Jiřina Bohdalová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Marvan, Rudolf Deyl ml., Jiří Holý, Iva Janžurová, Ladislav Trojan, Karel HálaObsahy(1)
Na televizní obrazovku se vrací málo známá adaptace hry Jaroslava Vrchlického, plná vtipných zápletek, vyprávějící o odvaze dvou zamilovaných žen, které kvůli své lásce pronikly na hrad Karlštejn, kam je dle příkazu panovníka přístup ženám zapovězen. Vznikla osm let před dnes již legendární filmovou adaptací Zdeňka Podskalského s řadou hereckých hvězd. Při svém premiérovém uvedení v roce 1965 vzbudila bouřlivý, kladný i záporný ohlas. Zcela zákonitě, protože Filipovo pojetí této klasické hry, byť v autentickém prostředí hradu Karlštejna, bylo tehdy zcela nové a netradiční. Toto zpracování klasické předlohy využívá melodie tehdy populárních českých i zahraničních šlágrů s texty P. Kopty. Například vládcův příjezd na hrad oznamovala melodie "Jó, třešně zrály". Za herce zde však zpívají většinou profesionální zpěváci. Vrchlického text převedl na televizní obrazovku v muzikálově podobě v roce 1965 František Filip s Vladimírem Rážem a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. I přes horší technickou kvalitu, která odpovídá roku vzniku snímku, se jedná o raritní doklad televizní muzikálové tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Hvězdně obsazená inscenace, snad ještě o úroveň výše než u Podskalského verze. Jenže jako muzikál to sráží mizerné hudební aranžmá. Je mi líto, ale ten ustavičný zvuk hammondek byl pro mě po chvíli neposlouchatelný, bylo to jak na nějakém americkém stadiónu. Proto, i když všechno ostatní je kvalitní, musím dát jen tři koruny císaře a krále Karla. ()
Černobílý předchůdce slavného filmového muzikálu Zdeňka Podskalského a Karla Svobody sice nevyniká ani hýřivými barvami, ba ani příliš velkou tvůrčí fantazií, a jsa zasazen do kulis skromného televizního studia, připomíná spíše půdorys klasické jevištní inscenace, přesto si v jistém ohledu uchovává vtip, hravost a cosi jako skrytý půvab nedokonalosti. Buď jak buď, některé texty notoricky známých písniček (jejichž autorem je Pavel Kopta) vzbuzují i po letech pobavený úsměv a herci, od sošného Vladimíra Ráže, který je ideálním ztělesněním moudrého a spravedlivého vladaře, až po vynikajícího Rudolfa Deyla mladšího v roli prohnaného bavorského vévody Štěpána, hrají s neskrývaným elánem a zalíbením. Škoda, že se tehdy nepřihlásili filmaři, mohla to být vskutku nádherná podívaná... ()
"Král volně dýše, zase volně dýše, tady volně dýše a je to na něm znát…“ Na téhle černobílé adaptaci známé hry Jaroslava Vrchlického je dosti znát její televizní charakter (viz zejména kulisy televizního studia) Nápad s použitím známých a ve své době jistě populárních písní (přetextovaných Pavlem Koptou) mi přišel zvláště v případě některých z nich (např. Oči má sněhem zaváté) spíše úsměvný než hodný obdivu. Jinak i když zde na csfd je jako autor hudby uváděn výhradně Jiří Šlitr, ve filmu zazní i třeba píseň z westernu V pravé poledne, píseň Meckie Messer (tu v originále složil Kurt Weil) nebo v samotném závěru "Valčíček na rozloučenou". A Jó třešně zrály, jejíž přetextovanou verzi cituji v úvodu tohoto komentáře, též asi těžko složil Jiří Šlitr Celkově hodnotím spíše coby průměrné televizní dílko, ač jde o vcelku raritku, kterou bych asi nebýt ČT3 jen tak neviděl. ()
Zajímavá alternativa ze šedesátých let dává vyniknout nápaditému scénáři pro standardní kvalitu šedesátých let. Herecké obsazení je stejně špičkové jako v případě Podskalského filmu a výkony herců buď srovnatelné, nebo i lepší. Zajímavé je romanticky sošné pojetí postavy Karla IV. Vladimírem Rážem i lidské vyjádření Arnošta z Pardubic Bohušem Záhorským a herecké kreace Rudolfa Deyla ml. Sečteno a podtrženo: není se za co stydět a František Filip, tehdy režisérsky, ale i scénáristicky přemladý (33 let) mohl být na tuto svou juvenilii poprávu pyšný. ()
Konečně to ČT vytáhla z archivu a odvysílala. neboť tohle mě fakt významně zajímalo. A že to stálo za čekání! Podskalského verze je sice mnohem lepší, ale tohle má taky kouzlo. Herecky je to samozřejmě naprosto perfektní, spousta písní zpívaných na známé melodie taky (Já volně dýši...) a Marvan ve stejné roli, jako o pár let později. Tahle Noc na Karlštejně je dnes zajímavá snad jen pro srovnání a z hlediska historického, nelze jí ale upřít, že je dobrá. 70%. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Jako melodie byly použity dobové hity, texty ovšem s ohledem na téma hry byly přepsány. Jsou to tyto písně: „Až zazní volání divokých husí“, „Noc a den“, „Jak vypadá čas“, „Jó, třešně zrály“, „Tam za tou duhou“, „Exodus“, „Mackie Messer“, „Ďáblovo stádo“, „Santa Anna Marie“, „Motýl“, „Valčík na rozloučenou“. (sator)
Reklama