Režie:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Vladimír Ráž, Jiřina Bohdalová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Marvan, Rudolf Deyl ml., Jiří Holý, Iva Janžurová, Ladislav Trojan, Karel HálaObsahy(1)
Na televizní obrazovku se vrací málo známá adaptace hry Jaroslava Vrchlického, plná vtipných zápletek, vyprávějící o odvaze dvou zamilovaných žen, které kvůli své lásce pronikly na hrad Karlštejn, kam je dle příkazu panovníka přístup ženám zapovězen. Vznikla osm let před dnes již legendární filmovou adaptací Zdeňka Podskalského s řadou hereckých hvězd. Při svém premiérovém uvedení v roce 1965 vzbudila bouřlivý, kladný i záporný ohlas. Zcela zákonitě, protože Filipovo pojetí této klasické hry, byť v autentickém prostředí hradu Karlštejna, bylo tehdy zcela nové a netradiční. Toto zpracování klasické předlohy využívá melodie tehdy populárních českých i zahraničních šlágrů s texty P. Kopty. Například vládcův příjezd na hrad oznamovala melodie "Jó, třešně zrály". Za herce zde však zpívají většinou profesionální zpěváci. Vrchlického text převedl na televizní obrazovku v muzikálově podobě v roce 1965 František Filip s Vladimírem Rážem a Jiřinou Bohdalovou v hlavních rolích. I přes horší technickou kvalitu, která odpovídá roku vzniku snímku, se jedná o raritní doklad televizní muzikálové tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Nepříliš známá zato však solidní verze Vrchlického hry. I když se jedná o studiovku s občasnými reálnými záběry, stejně dokáže zaujmout. Vcelku zajímavé herecké obsazení. Herecké páry, které se před kamerou skoro nikdy společně nevyskytovaly. (Ráž/Bohdalová ; Trojan/Bohdalová). Zajímavé použití oblíbených dobových šlágrů s novými texty. (Jo, třešně zrály, Ďáblovo stádo, Meckie Messer). Škoda, že nemůžu dohledat, kdo za koho v tomto filmu zpívá. Podle poslechu tipuju, že samy sebe zpívají Bohdalová, Janžurová a stoprocentně jsem si jist Jiřím Holým. Všude je uveden Karel Hála, toho tipuju na Ladislava Trojana a jist jsem si, že Rudolfa Deyla zpívá Jiří Bruder. Netuším tedy pány Ráže (snad Cortéz?), Marvana a Záhorského. ()
Černobilá verze Noci na Karlštejně, rovněž muzikálově adaptovaná a stejně přijemná, jako její slavnější barevná sestra. Rovněž tak dobře obsazená (ostatně purkrabí na hradě ve funkci zůstal) s několika autentickými divadelními přeřeknutími, nastoluje stejnou záhadu mizení císařovniných vlasů, jako verze mladší. ()
Hvězdně obsazená inscenace, snad ještě o úroveň výše než u Podskalského verze. Jenže jako muzikál to sráží mizerné hudební aranžmá. Je mi líto, ale ten ustavičný zvuk hammondek byl pro mě po chvíli neposlouchatelný, bylo to jak na nějakém americkém stadiónu. Proto, i když všechno ostatní je kvalitní, musím dát jen tři koruny císaře a krále Karla. ()
Pozoruhodný počin, o jehož existenci jsem neměla ani tušení. Samozřejmě se budu vždycky vracet k slavnější a atraktivnější barevné verzi, ale pokud budete mít možnost se podívat, pro srovnání určitě doporučuji. Zajímavá volba tvůrců zkombinovat nové texty se známými melodiemi (Už volně dýši místo Jó, třešně zrály bylo hodně zábavné :)). ()
Zajímavá alternativa ze šedesátých let dává vyniknout nápaditému scénáři pro standardní kvalitu šedesátých let. Herecké obsazení je stejně špičkové jako v případě Podskalského filmu a výkony herců buď srovnatelné, nebo i lepší. Zajímavé je romanticky sošné pojetí postavy Karla IV. Vladimírem Rážem i lidské vyjádření Arnošta z Pardubic Bohušem Záhorským a herecké kreace Rudolfa Deyla ml. Sečteno a podtrženo: není se za co stydět a František Filip, tehdy režisérsky, ale i scénáristicky přemladý (33 let) mohl být na tuto svou juvenilii poprávu pyšný. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Jako melodie byly použity dobové hity, texty ovšem s ohledem na téma hry byly přepsány. Jsou to tyto písně: „Až zazní volání divokých husí“, „Noc a den“, „Jak vypadá čas“, „Jó, třešně zrály“, „Tam za tou duhou“, „Exodus“, „Mackie Messer“, „Ďáblovo stádo“, „Santa Anna Marie“, „Motýl“, „Valčík na rozloučenou“. (sator)
Reklama