Hudba hrát nepřestala

Dojemný a pútavý film od samého začiatku až po úplný koniec. Bolo krásne sledovať ako si otec po 20 rokoch odlúčenia nájde k synovi s amnéziou cestu prostredníctvom starých pesničiek, ktoré ako jediné dokážu oživiť spomienky a poškodenú pamäť. Aj keď spočiatku to vyzeralo, že otec plánuje obnoviť len tie pekné spomienky a to čo narušilo ich vzájomný vzťah sa snaží nevyťahovať. Ale všetko to pekne súvisí, a napokon si uvedomí, že nejde predsa len o to pekné čo život priniesol, ale treba si spomenúť na všetko čo sa dá. Jediné, čo ma mrzí je, že tá retrospektíva, ktorá sa prelínala s filmom na začiatku sa už ďalej po istom okamihu z filmu vytratila. Každopádne, bol to pekný príbeh o hľadaní stratenej cesty, a celý príbeh je doplnený slávnymi nesmrteľnými songami z 60tych rokov. (09.11.2013)

Krásný, emotivní film plný úžasné hudby a skvělých hereckých výkonů. Nemám co vytknout. Emoce v tomhle snímku opravdu fungují. Jde to s nimi z kopce do kopce. Jednou se pousmějete a v zápětí se vám bude chtít brečet. Alespoň u mě to takhle fungovalo. Věřím, že většina z vás to pocítí stejně. Cecilia, you're breaking my heart, you're shaking my confidence daily... (05.08.2011)

Zaujímavý film, pri ktorom som sa nevyhol spomienkam na Čas prebudenia. Náznak toho, čím mohol byť tento film vidím v dialógu Celie a Gabriela: "C: Snad se zase brzy uvidíme...G: Já nevím, jestli si vás budu pamatovat. Ale budu mít radost, až se zase sejdeme. Jako poprvé." Bohužiaľ silných momentov nebolo vo filme toľko, aby si odo mňa zaslúžil vyššie ohodnotenie. Nepresvedčivým výkonom ma prekvapil J.K. Simmons a aj hudobná zložka filmu ma zaujala iba málokedy. Ale na tri hviezdičky stačí aj to, čo som videl. (03.09.2013)

Trpím na souznění otců se syny, a tak mě příběh o starém psu, který se učí nové kousky, znovu lehce přesvědčil, že tím, co uděláme pro druhé, zároveň nacházíme cestu sami k sobě, k tomu zajímavé spojení hudby se záhadami lidského mozku, nezkostnatělý přístup ke generačnímu rozporu a bezvadně fungující rodinná chemie, jak už tady někdo zmínil, činí z tohoto retro dramatu příjemný zážitek, i když většímu emočnímu nakopnutí přece jen něco scházelo. (13.05.2013)

,,VÍŠ CO JE TOHLE ZA PÍSNIČKU? VÍŠ, KDY JSEM JI SLYŠEL POPRVÉ?“..... /// Když syn nepozná rozdíl mezi tím, jestli u něho jste nebo ne, může i taková malichernost, jako je píseň v rádiu vyvolat spoustu pocitů a vzpomínek. LIDÉ JSOU NEUVĚŘITELNĚ SLOŽITÉ BYTOSTI... I s mozkovým nádorem můžete prožít chvíle radosti. Stačí milující rodiče a ...GRATEFUL DEAD! Že tu muziku neposloucháte??? Škoda, užili by jste si to daleko víc, protože tý hipísácký muziky tu je celkem dost. A taky – je třeba bejt nad věcí! (to na rozdíl od tý muziky jsem...) Oni totiž ty okamžiky, kdy si děti s rodiči (tátové se syny) nerozumí, jsou skutečný (stejně jako ta muzika). Určitě to není špatnej příběh, ale film.... a ta muzika..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám na mozku.... (no tak dobře, nechám toho....). 2.) Grateful Dead, Buffalo Springfield, Bob Dylan.... 3.) Eseje – ani ty od Olivera Sackse (ani kdyby se jmenovala ,,The Last Hippie“ zásadně nečtu. 4.) Thx za titule ,,Rea z1982“ a ,,sparks“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.01.2012)