Domek z karet

1. séria - 95% - Prvá séria zhltnutá za štyri dni, čo myslím, hovorí samo za seba. House of Cards nie je určite seriálom pre každého, ale pokiaľ vám politika ako taká nie je pojem cudzí, ale naopak pojem, o ktorý sa vo väčšej či menšej miere zaujímate, budete s výsledkom nadmieru spokojný. Výborný scenár a rovnako výborní herci. 2. séria - 90% - Druhá sezóna začala hneď fantastickým, prvým dielom. Pokiaľ si zvyšných dvanásť udrží rovnakú kvalitu alebo nebodaj prvý diel ešte prevýšia, mám sa na čo tešiť __ Spokojnosť sa opäť dostavila. Machinácie, machinácie a zase machinácie. Opovrhnutiahodné, ale svojím spôsobom aj inšpiratívne (don't get me wrong). 3. séria - 95% - Viac emócií, viac ľudskosti, väčšie zameranie na prepojené vzťahy hlavných i vedľajších postáv. House of Cards znova prináša kontinuálne pretrvávajúcu kvalitu, ktorej z môjho skromného pohľadu v podstate ani nemám čo vyčítať (možno tak nevýraznú postavu novinárky, na ktorej meno si už ani nespomínam a občasné Clairine wtf reakcie). 4. séria - 90% - "We don't submit to terror, we make the terror." (11.11.2014)

Kdy jindy sepsat komentář k tomuhle seriálu než v den inaugurace prezidenta, jenž střídá ve funkci osobu, která z amerického prezidenství udělala live verzi House of Cards?:) Nebo minimálně jeho poslední řady, která byla už totálně WTF... Kevin Spacey a Robin Wright jsou nepochybně skvělí herci, ale jak se ukázalo, bez showrunnera Beau Willimona to sami neutáhli. Takže vzato stručně - první dvě řady jsou geniální, poslední záběr druhé řady byl zcela "mindblowing". Když se ve třetí začal děj rozplizávat kolem Douga Stampera a jeho lavírování, začalo to drhnout, a zhoršovalo se to s přibývajícím "creepy" vlivem jistého životopisce. Čtvrtá řada byla víc o blouznění Franka Underwooda než o čemkoliv jiném, a nejsvětlejším místem byl prezident Petrov. Pátou řadu už v zásadě držela jen tehdy aktuální "skandální" linka se sociálními sítěmi. Ano, přišel sice i silný "záporák" guvernér Conway (a jeho online dokonalá rodinka), ale cirkus, jakým se Underwoodovi snažili zachránit volební výsledek, byl už úplně mimo. No a pak se to stalo... Me Too, děsivá zjištění ohledně Kevina Spaceyho, a jeho rázný konec... a ukrutně zoufalá snaha vyplnit prázdno, které po něm zůstalo. Kdo jiný než Netflix, který "drží prst na tepu doby", takže neváhá obsadit do historického seriálu z Británie nejen černošského hlavního hrdinu, ale i královnu anglickou, by mohl dospět k závěru, že to pravé bude najednou otočit kormidlo na GIRL POWER? Jo to jak poslední řada Ally McBeal - najednou úplně nové postavy, tvářící se, jako by u všeho byly od začátku, a tady navíc ještě srabácké odklizení Franka Underwooda někde v pauze mezi pátou a šestou řadou, výsledkem čehož je nevyhnutelně "Hamlet bez Hamleta":) A pokud mi někdo bude schopen vysvětlit, proč musela poslední řada skončit po osmi epizodách, naprosto uprostřed děje, kdy se neuzavřela snad ani jediná dějová linka, ale naopak bylo dokonale relevantní začít se ujišťovat, že tohle byl opravdu, ale opravdu konec, tak dostane moje doporučení do PR týmu ANO. Takže si to shrňme - první dvě řady byly fascinujícím a i formálně nápaditým příběhem psychopata deroucího se všemožnými intrikami k moci (při zachovávání sluníčkového veřejného profilu). Od třetí začal sešup dolů, v páté byl zoufale vidět i úpadek výpravy (některé scény na balkóně Bílého domu úplně křičely "polystyrén!"), a šestá to naprosto zabila. Měla sice ztíženou situaci, ale takovýhle konec nekonec si House of Cards nezasloužil... Seriál jako celek, no, asi zvládne udržet červenou zónu, ale pokud můžete, nedívejte se na jeho druhou polovinu:) 70% a to tak, že těsně. (20.01.2021)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)

Před 30 lety si vzal vidlák z Gaffney Dallasanku z bohaté rodiny. Aniž bychom si toho všimli, zemská osa se toho dne pohnula. Máme tady ženu, která svůj svatební slib popisuje jako sebevražedné balancování na hraně mostu. A muže, který nosí snubní prsten jako znak hanby, protože jeho dívka si zasloužila víc. Ale co víc může chtít? Bez dědiců společně vládnou království. Jejich odkaz je jejich jediným dítětem. (11.05.2015)

Kde Sir Humphrey končí, tam Frank Underwood začíná. Úvod seriálu je schválně krotší, aby se v posledních dílech proměnil v doslova politický (i skutečný herecký) boj o holý život. Pro Kevina Spaceyho skvěle padnoucí (nad poprvé skutečně záporná role a jak vidno, dal do ní hodně ze sebe). A na fantastickou Robin Wright nesmím zapomenout, i když její postava má v poslední řadě na svědomí poněkud samoúčelné dějové zvraty. Přes všechny peripetie, kterými prošel, ale stále HoC zůstává nadprůměrnou, napínavou zábavou, jedním z mnoha dobře rozjetých projektů páně Finchera, který má na svědomí Netflix, snad nejlepší VOD platforma současnosti. Jen ty konce jsou bohužel trochu marnější... (08.01.2015)